Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 20. 10. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. Metoděj Řihák

Datum narození:7.7.1885
Datum vstupu do řádu:  14.8.1901
Datum úmrtí:26.1.1934

Rodištěm P. Řiháka bylo Roštění u Holešova. Narodil se 7. července 1885 v rodině, která lnula upřímnou láskou k Panně Marii svatohostýnské. Dostal doma výchovu náboženskou, ale i solidní výchovu lidskou. Na vesnici při hospodářství se od mládí také naučil pilné práci. Po základní školní výuce doma, dali rodiče nadaného i zbožného chlapce na studia do Kroměříže do ?seminárky? a na Arcibiskupské klasické gymnázium. Z mnoha poutí na Svatý Hostýn poznal student Řihák jezuity a rozhodl se po sextě zažádat do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. 1.8.1901 odešel z domu na Velehrad, kde konal dvouletý noviciát. Po složení svých prvních slibů dne 15.8.1903 byl poslán představenými studovat rétoriku rok do Sv. Ondřeje v Rakousku a potom dokončit středoškolská studia na řádovém gymnáziu v Kalksburgu také v Rakousku. Maturitu tam složil s vyznamenáním. Přípravná studia na kněžství začal studiem filosofie (1907-1910) v Bratislavě na Slovensku. Po absolvování tohoto studia byl poslán na Karlovu univerzitu do Prahy, kde na filosofické fakultě získal v oboru klasické filologie nejen profesorskou aprobaci, ale i doktorát filosofie. Teprve v roce 1915 se dostal k další přípravě na svaté kněžství. Teologii studoval v Innsbrucku v Rakousku na řádové jezuitské univerzitě. Po třetím ročníku byl v Innsbrucku 15. května 1918 vysvěcen na kněze. Svou první mši svatou slavil 19. května téhož roku, kde jinde než na Svatém Hostýně. Vrátil se ještě na rok do Innsbrucku na čtvrtý rok teologie a v roce 1919 začal učit na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Po roce byl poslán do Irska do Tullamore, aby si vykonal třetí probaci jako přípravu na poslední svaté sliby. Od podzimu po návratu z Irska byl pak trvale profesorem na bubenečském gymnáziu. 2. února 1922 složil v Praze-Bubenči svou slavnou profes.

Přerušením v službě profesora byl rok 1925-1929, kdy z pověření P. Generála se stal viceprovinciálem československé viceprovincie se sídlem v Praze u Sv. Ignáce. 25.12.1928 se stala viceprovincie provincií ještě stále československou a P. Řihák prvním provinciálem. V době svého úřadu ve vedení, provincie získala jeho starostí pražská rezidence nástavbu dvou poschodí, a byl k ní přistavěn do Ječné ulice ?činžák.?

V roce 1929, když skončil úřad provinciála, vrátil se do gymnázia v Praze-Bubenči. Tam zůstal až do své předčasné smrti. Kromě toho, že byl P. Řihák výborným profesorem, byl vždy i apoštolsky horlivým knězem. Nebylo prázdnin ve škole, které by nevěnoval nějaké apoštolské činnosti. Dával exercicie, ale i po farnostech misie. Zvláště jako misionář byl velmi oblíbený pro osobitý způsob kázání i jednání s lidmi.

Na zdraví však příliš opatrný nebyl a navíc také se nerad řídil radami lékařů, zvláště v zachovávání diety. Ve velikonočních prázdninách roku 1932 po misii v Třebosicích u Pardubic se projevilo ochrnutí svalů. Lékaři chorobě čelili jak mohli. P. Řihák se musel podrobit i lázeňské léčbě v Bohdanči. Ve školním roce 1933/1934, na jeho důtklivou prosbu mu bylo dovoleno začít vyučovat, ale již koncem září musel školu definitivně opustit. Zůstal jako nemocný v koleji bubenečské. Žáci jej navštěvovali a doufali v jeho návrat. Přes všechnu lékařskou péči však ochrnutí pokračovalo a dne 26. ledna 1934 P. Řihák zemřel. Po výkropu a mši svaté v kapli bubenečského ústavu, kterou sloužil sám pražský arcibiskup, byly tělesné pozůstatky P. Řiháka uloženy ke dni vzkříšení do jezuitského hrobu v Praze-Bubenči.

S radostí zde uvádím hodnocení vrstevníků, které jsem objevil. ?P. Řihák byl skutečnou osobností, podnikavý, ke všem otevřený, až někdy se zdálo, že příliš. Jako profesor byl mužem neobyčejného nadání a železné píle. Od svých žáků žádal až neúprosně samostatnou a vytrvalou práci. Neschopných žáků se zbavoval, třebaže byl při tom člověkem dobrého srdce. Žáci tuto jeho přátelskou, byť náročnou, lásku vycítili a upřímně k němu lnuli. Věříme rádi, že duši tohoto schopného kněze?jezuity a starostlivého provinciála naší obnovené provincie i láskou žijícího vychovatele, dobrotivý Stvořitel a Pán přijal jako služebníka dobrého a věrného. Dodnes mu provincie vděčí za III. poschodí rezidence, které sloužilo a opět slouží jako provincialát české provincie Tovaryšstva Ježíšova. A za čtvrté poschodí, které bylo využíváno pro studenty - budoucí profesory - po čas studia na Karlově miverzitě.


Náš tip

Duchovní cvičení

Ignác z Loyoly

Španělsko-české bilingvní vydání představuje revidovaný český překlad Duchovních cvičení, doplněný o tzv. Autograf, nejstarší rukopis exerciční knížky, nacházející se v kritickém vydání Monumenta historica Societatis Iesu. Kniha není asketickou příručkou ani bezprostředním návodem k rozjímání, ale výsledkem duchovních zápisků, které si sv. Ignác (1491–1556) zaznamenával...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Práva dělníků a nezaměstnaných
Za svět práce, aby všem byla zajištěna úcta a ochrana práv a nezaměstnaným aby se dala možnost přispět k budování společného dobra.
Národní úmysl: Za křesťany, aby na přímluvu Panny Marie opět věřili v převratnou sílu něhy a lásky a nepochybovali o tom, že pokora a mírnost jsou ctnostmi silných (EG č. 288).
více »

Nejbližší akce

Rekolekce s P. Józefem Augustynem


více »

Nejbližší duchovní akce

Boží slovo v životě křesťana


Víkend gregoriánského chorálu


Kněžské exercicie


Ignaciánské exercicie


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil