P. Metoděj Řihák

Rodištěm P. Řiháka bylo Roštění u Holešova. Narodil se 7. července 1885 v rodině, která lnula upřímnou láskou k Panně Marii svatohostýnské. Dostal doma výchovu náboženskou, ale i solidní výchovu lidskou. Na vesnici při hospodářství se od mládí také naučil pilné práci. Po základní školní výuce doma dali rodiče nadaného i zbožného chlapce na studia do Kroměříže do "seminárky" a na Arcibiskupské klasické gymnázium. Z mnoha poutí na Svatý Hostýn poznal student Řihák jezuity a rozhodl se po sextě zažádat do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Dne 1. srpna 1901 odešel z domu na Velehrad, kde konal dvouletý noviciát. Po složení prvních slibů 15. srpna 1903 byl poslán představenými studovat rétoriku rok do Svatého Ondřeje v Rakousku a potom dokončit středoškolská studia na řádovém gymnáziu v Kalksburgu, také v Rakousku. Maturitu tam složil s vyznamenáním.

Přípravná studia na kněžství začal studiem filosofie (1907−1910) v Bratislavě na Slovensku. Po absolvování tohoto studia byl poslán na Karlovu univerzitu do Prahy, kde na filosofické fakultě získal v oboru klasické filologie nejen profesorskou aprobaci, ale i doktorát filosofie. Teprve v roce 1915 se dostal k další přípravě na svaté kněžství. Teologii studoval v Innsbrucku v Rakousku na řádové jezuitské univerzitě. Po třetím ročníku byl v Innsbrucku 15. května 1918 vysvěcen na kněze. Svou první mši svatou slavil 19. května téhož roku, kde jinde než na Svatém Hostýně. Vrátil se ještě na rok do Innsbrucku na čtvrtý rok teologie a v roce 1919 začal učit na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči. Po roce byl poslán do Irska do Tullamore, aby si vykonal třetí probaci jako přípravu na poslední svaté sliby. Od podzimu po návratu z Irska byl pak trvale profesorem na bubenečském gymnáziu. Dne 2. února 1922 složil v Praze-Bubenči svou slavnou profes.

Přerušením v službě profesora byl rok 1925−1929, kdy z pověření otce generála se stal viceprovinciálem československé viceprovincie se sídlem v Praze u sv. Ignáce. Dne 25. prosince 1928 se stala viceprovincie provincií ještě stále československou a P. Řihák prvním provinciálem. V době jeho úřadu ve vedení provincie získala jeho starostí pražská rezidence nástavbu dvou poschodí a byl k ní přistavěn do Ječné ulice "činžák".

V roce 1929, když skončil úřad provinciála, vrátil se do gymnázia v Praze-Bubenči. Tam zůstal až do své předčasné smrti. Kromě toho, že byl P. Řihák výborným profesorem, byl vždy i apoštolsky horlivým knězem. Nebylo prázdnin ve škole, které by nevěnoval nějaké apoštolské činnosti. Dával exercicie, ale i po farnostech misie. Zvláště jako misionář byl velmi oblíbený pro osobitý způsob kázání i jednání s lidmi.

Na zdraví však příliš opatrný nebyl a navíc také se nerad řídil radami lékařů, zvláště v zachovávání diety. Ve velikonočních prázdninách roku 1932 po misii v Třebosicích u Pardubic se projevilo ochrnutí svalů. Lékaři chorobě čelili jak mohli. P. Řihák se musel podrobit i lázeňské léčbě v Bohdanči. Ve školním roce 1933−1934, na jeho důtklivou prosbu, mu bylo dovoleno začít vyučovat, ale již koncem září musel školu definitivně opustit. Zůstal jako nemocný v koleji bubenečské. Žáci jej navštěvovali a doufali v jeho návrat. Přes všechnu lékařskou péči však ochrnutí pokračovalo a 26. ledna 1934 zemřel. Po výkropu a mši svaté v kapli bubenečského ústavu, kterou sloužil sám pražský arcibiskup, byly tělesné pozůstatky P. Řiháka uloženy ke dni vzkříšení do jezuitského hrobu v Praze-Bubenči.

S radostí zde uvádím hodnocení vrstevníků, které jsem objevil: "P. Řihák byl skutečnou osobností, podnikavý, ke všem otevřený, až někdy se zdálo, že příliš. Jako profesor byl mužem neobyčejného nadání a železné píle. Od svých žáků žádal až neúprosně samostatnou a vytrvalou práci. Neschopných žáků se zbavoval, třebaže byl při tom člověkem dobrého srdce. Žáci tuto jeho přátelskou, byť náročnou lásku vycítili a upřímně k němu lnuli. Věříme rádi, že duši tohoto schopného kněze-jezuity a starostlivého provinciála naší obnovené provincie i láskou žijícího vychovatele dobrotivý Stvořitel a Pán přijal jako služebníka dobrého a věrného. Dodnes mu provincie vděčí za třetí poschodí rezidence, které sloužilo a opět slouží jako provincialát české provincie Tovaryšstva Ježíšova. A za čtvrté poschodí, které bylo využíváno pro studenty − budoucí profesory − po čas studia na Karlově univerzitě."

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 171−173.