F. Martin Zika

Tento náš český jezuita-bratr se narodil poblíž Tábora ve vesnici Malá Chýše, tedy v Čechách. Rodina ztratila maminku a po její smrti se o rodinu starala starší sestra Martinova. Ta jej měla k tomu, aby si našel životní cestu v řeholním zasvěcení. Protože poblíž v Bechyni byli otcové františkáni, vstoupil Martin jako mládenec do třetího řádu sv. Františka. Za prací přišel však z domu do Prahy a tam poznal v kostele sv. Ignáce, kam chodíval na mši svatou, jezuity. Zvláště to byl řeholní bratr Fr. František Sedlák, s kterým se sblížil. Ten když poznal jeho touhu po řeholním životě, jej zavedl k P. Vostatkovi. Když tento prozkoumal Martinovy úmysly a touhy, vzal si jeho adresu a řekl mu, že rozhodnutí dostane od otce provinciála, bude-li s přijetím souhlasit. Brzy byl radostně překvapen dopisem otce provinciála z Vídně, který mu sdělil, aby co nejdříve odejel do Svatého Ondřeje v Korutanech, kde nejprve nějaký čas bude kandidátem a potom, když všechno bude dobré, začne noviciát.

V kandidatuře vstoupil Martin nejprve do Mariánské družiny. Dne 29. března 1889 je dnem jeho vstupu do řádu a počátkem první zkoušky − noviciátu. Po dvou letech se zasvětil v Tovaryšstvu Ježíšově Pánu prvními sliby a začíná žít a pracovat v různých domech rakousko-uherské provincie. Pracoval nejčastěji jako infirmář, někdy sakristán, nebo i vrátný, současně se někde staral i o refektář. Od roku 1891 po slibech prošel tato místa: Kalksburg, Travnik, Innsbruck, Bratislava, Bohosudov, Beč, Innsbruck. V roce 1911 byl přeložen a až do své smrti žil a pracoval v Zagrebu. Za svého pobytu v Bohosudově složil tam 2. února 1904 své poslední řeholní sliby. V Zagrebu kromě své hlavní řeholní odbornosti − infirmáře − pracoval také v expedici časopisů. Naučil se obsluhovat malou americkou tiskárnu Anger a tak sloužil vydatně už v provincialátě zřízené samostatné provincie chorvatské.

Nevíme dnes přesně, kdy se domluvili provinciálové československé provincie a provincie chorvatské o přeřazení tohoto našeho bratra do provincie chorvatské a kdy to otec generál schválil. Jisté je, že Fr. Zika zemřel jako člen chorvatské provincie, když v roce 1933 byl raněn mozkovou mrtvicí. Dříve byl naučený sloužit nemocným, a proto mu bylo nejprve zatěžko tuto službu od druhých přijímat, jak svědčí zpráva, laskavě zaslaná z provinčního archivu chorvatské provincie. Postupně však, když se nemoc vlekla, odevzdával se s upřímnou pokorou do Boží vůle, ale i do rukou svých spolubratří, kteří mu pomáhali. Jeho nemoc skončila 24. září 1934, kdy byl tento skromný, obětavý, zbožný ctitel Božského Srdce, pracovitý bratr povolán do věčnosti. Rádi jej vzpomínáme i u nás, když tak dobře, kdekoliv byl, representoval náš národ.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 176−177.