P. Antonín Řehoř

V československé viceprovincii, či později provincii až nakonec v provincii české, se více kněží-jezuitů uplatňovalo v činnosti lidových misionářů. Často vedle svých jiných povinností odjížděli na týden do farností, kde svou službou lidových misií oživovali farnosti k větší zodpovědnosti života z víry. Naše posmrtná vzpomínka nás přivádí k jednomu otci jezuitovi, který se lidovým misiím věnoval jako svému hlavnímu poslání. P. Řehoř vykonal ve všech diecézích Čech a Moravy asi tři sta lidových misií. Jaký byl jeho život přípravy a potom této služby?

Narodil se 23. října 1873 v Ďáblicích, farnost Prosek, tehdy u Prahy, dnes v Praze. Po skončení nižšího gymnázia jako devatenáctiletý vstoupil do jezuitského řádu a 7. září 1892 začal noviciát na Velehradě. Když 8. září 1894 složil první řeholní sliby, musel nejprve dokončit gymnázium a nakonec se podrobit maturitní zkoušce. Tato studia doplnil a jeden rok se věnoval ještě i speciálnímu studiu rétoriky ve Svatém Ondřeji v Rakousku. Řadová studia filosofická absolvoval v Bratislavě, teologii v Innsbrucku v Rakousku a třetí probaci také v této zemi, ale v Linci. Po třetím ročníku teologie byl v Innsbrucku 25. července 1902 posvěcen ke kněžské službě.

Prvním jeho působištěm se stal Velehrad, kde byl kaplanem, ale třikrát přitom také ministrem domu. Na Velehradě 2. února 1904 se zasvětil Pánu a službě duší posledními sliby. Měl dva velké dary, které se zvlášť ve službě misionáře uplatnily: měl zvučný hlas − bylo mu dobře rozumět, a měl výdrž vysedávat ve zpovědnici. Miloval tuto službu proto, že může rozdávat lidem Boží milosrdenství. Jeho vrstevníci poznamenávají k daru jeho zvučného hlasu: "Počáteční sílu přednesu se mu podařilo usměrnit a tím se potom stal vskutku výborným misionářem."

Je třeba vyzdvihnout ještě jednu vlastnost P. Řehoře. Byl ochotný vyhovět potřebám a starostem představených, kdy se na ně obraceli lidé s prosbami o jezuitskou službu.

Tak došla na československou provincii žádost z Ameriky o kněze pro tamní české krajany. P. Řehoř byl ochoten, a tak byl v letech 1926−1930 ve službě americkým krajanům. Revmatismus, následek tolika misií v různě studených kostelích, jej donutil se z této krajanské misie vrátit domů. V letech 1930−1934 byl superiorem v Opavě. Od začátku roku 1935 až do smrti byl v Hradci Králové. Smrt jej nezastihla v hradecké rezidenci, či kostele, nebo někde v Hradci Králové, ale cestou na léčení v lázních Teplice u Hranic, a to na nádraží v Brně. Byla to náhlá smrt, srdeční zástava, ale nepochybně smrt služebníka Páně, takže přechod do věčnosti. Z Brna byl převezen k pohřbení do Hradce Králové. Neobyčejně četná účast kněží a věřících na jeho pohřbu v Hradci Králové-Pouchově svědčila o jeho oblibě. Tělesná schránka P. Řehoře byla uložena do hrobu k P. Ladislavu Schmidtovi. Jezuitský hrob je kousek od vchodu do hřbitova u zdi tamního farního kostela.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 208−210.