F. Ivan Hůlka

Rodem byl tento bratr z jižních Čech. Narodil se ve Včelničce u Kamenice nad Lipou 15. března 1867. Po povinné základní školní docházce se vyučil krejčím. Jeho starší bratr byl řeholním bratrem jezuitou a byl v misiích v Austrálii.

Když bylo Ivanovi třiadvacet roků, rozhodl se následovat svého bratra a požádal o přijetí do Tovaryšstva Ježíšova. Byl přijat a do noviciátu nastoupil 30. července 1890 v Trnavě na Slovensku. Na svátek sv. Ignáce za dva roky, tedy 31. července 1892, složil první řeholní sliby a byl poslán do Prahy k sv. Ignáci jako sakristán (kostelník). V této práci zůstal v Praze pět roků. Toto jeho určení bylo pro něho výjimečné. Od roku 1897 všechna jeho určení byla do krejčovny. V řadě míst, kde byl krejčím, plnil i úkol vrátného. Tak procestoval rakousko-uherskou provincii, potom rakouskou provincii, nakonec i provincii československou, aby rok žil v provincii české a v ní i odešel na věčnost. Můžeme si vypočítat místa jeho řeholního života a práce: Trnava, Praha − sv. Ignác, Praha-Bubeneč, Bohosudov, Szatmar, Vídeň, Kalksburg, Bratislava, Velehrad a konečně Benešov u Prahy. Zde byl 12. října 1939 raněn mrtvicí. Ještě přijal svaté svátosti, ale na druhý den, tedy 13. října téhož roku, zemřel ve věrnosti svému povolání. Byl pohřben v Benešově do jezuitského hrobu v blízkosti presbytáře farního kostela sv. Mikuláše.

Svými spolubratřími vrstevníky byl hodnocen jako výborný řeholník i výborný krejčí. Sám si velmi všímal, co by kdo potřeboval ušít, a získal k tomu od představeného dovolení. Na vrátnici s laskavostí vítal návštěvníky a apoštoloval při těchto příležitostech jak uměl, hlavně tiskem. Bylo to sice z jeho strany z lásky a s láskou, ale ne vždy taktně a vhod. Tak to viděli lidé. Jak to viděl Pán u tohoto prostého bratra, kéž jednou uvidíme! Žijme tak opravdově, třebaže prostě jako tento bratr, abychom všechno v Pánu uviděli.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 220−221.