Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 15. 10. 2019  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. Rudolf Dušek

Datum narození:20.11.1917
Datum vstupu do řádu:  0.0.0000
Datum úmrtí:29.2.2012

Rudolf Dušek se narodil 20. listopadu 1917 v Praze-Nuslích v katolické rodině. Studoval na pražském osmiletém Arcibiskupském gymnáziu, které bylo svěřeno jezuitům. Po maturitě v roce 1936 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Po dvouletém noviciátu v Benešově absolvoval tříleté studium filozofie na jezuitském Filozofickém institutu v Benešově. V roce 1941 odešel na velehradské gymnázium, kde se stal prefektem nejmladších žáků a zároveň je vyučoval latině.

V letech 1942-1944 studoval teologii v Praze. Univerzita byla tehdy už zrušena a jezuitský dům obsazen. Mladí jezuitští studenti se proto odstěhovali na Strahov k premonstrátům, kde pokračovali ve svém studiu pod vedením několika starších spolubratrů. Na některé předměty studenti docházeli na diecézní učiliště u františkánů při kostele Panny Marie Sněžné. Mezi přednášejícími byli i známí profesoři Merell, Konůpek a Bogner. Po dvouletém studiu teologie byl na Strahově 22. července 1944 zatčen gestapem. Byl nejprve vyslýchán a uvězněn v Praze na Pankráci a pak poslán do koncentračního tábora v Terezíně. V soudním spise byl u jeho jména zápis RU (Rückkehr unerwünscht – návrat nežádoucí). Život mu zachránilo jen to, že již po roce věznění v Terezíně skončila válka.

Po návratu z Terezína se léčil na skvrnitý tyfus a revmatismus. Udělal si rychlokurz angličtiny a v prosinci 1945 odjel do Anglie, kde na Heythrop College u Oxfordu dokončil studia teologie. Tam byl také 12. září 1946 vysvěcen na kněze. Po roce se vrátil do vlasti a v letech 1947-1950 studoval latinu a historii na Univerzitě Karlově v Praze. Zároveň se staral o Mariánskou družinu studentů a s jezuitským spolubratrem Adolfem Kajprem chodil do kroužku vysokoškolských studentů klasické filologie.

V roce 1950 byl ovšem komunistickým režimem znovu zatčen a byl odsouzen ke dvanácti letům vězení za vlastizradu a špionáž ve prospěch Vatikánu. Při jedné amnestii mu byl sice trest milostivě snížen na 11 a půl roku, ale propuštěn byl až z Mírova, kde prožil osm let svého věznění, na velkou amnestii začátkem května 1960. V komunistickém žaláři se setkal s velkými osobnostmi tehdejší církve, s františkánem Janem Evangelistou Urbanem, s řeckokatolickým biskupem Vasilem Hopkem, který byl později blahořečen, s teologem Otou Mádrem nebo dominikánem Reginaldem Dacíkem.

Po propuštění mu nebylo dovoleno vykonávat kněžské povolání, a tak v letech 1960-1968 pracoval v družstvu Drutěva. Později se stal vedoucím v chráněné dílně pro invalidní mládež. Soukromě se věnoval defektologii, pro zvýšení kvalifikace absolvoval i dvouleté studium sociální práce, které tehdy zřídil Magistrát hlavního města Prahy.

Po Pražském jaru v roce 1968 dostal „státní souhlas“ k vykonávání duchovní služby a několik měsíců působil v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí a potom krátce v Košířích. Ještě v témže roce přešel do Ústavu sociální péče v Horním Maxově, kde působily jako ošetřovatelky Anglické panny, a pak do Leontýna u Křivoklátu, kde byly sestry boromejky. V roce 1971 působil na mariánském poutním místě v Dolním Ročově u sester voršilek, které pracovaly jako zdravotní sestry v dětské psychiatrické léčebně. Působil i v místní duchovní správě a také v okolních farnostech. Roku 1990 se stal administrátorem lounského děkanství. V roce 1992 přešel do Bohosudova, kde se otevíralo znovu založené biskupské gymnázium, aby tam zasedal v komisi při přijímacích zkouškách.

V září 1993 odešel do Kolína a v prosinci pak do Prahy ke sv. Ignáci. Pracoval na provincialátě a v duchovní správě. Od roku 1994 se věnoval dvěma Mariánským družinám a inicioval založení Společenství křesťanského života (SKŽ). V posledních letech byl v domácím léčení a dokud mohl, denně sloužil mši svatou. Zemřel 29. února 2012.


Náš tip

U stolu v Betánii: Víra, hrob a přátelství

Marko Ivan Rupnik

Polarita dvou povah, činné a meditující osobnosti, je skloubitelná ve společném domově, v Betánii. Text načrtává plusy a minusy dvou duchovních typologií a rozvíjí pohled na místo, kde se vyhraněné osobnosti mohou setkávat: v domě, kde je stále zván Pán...
více »


Ignác z Loyoly a spiritualita Východu: Průvodce knihou Duchovní cvičení

Tomáš Špidlík

Špidlíkův Průvodce je napsán jak pro ty, kdo hledají cestu obnovy svého života, tak pro ty, kdo dávají duchovní cvičení. Průvodce pomáhá odkrývat vše, co nám běžně v úsilí o prohloubení vztahu s Pánem snadno uniká: jemnost Božího hlasu, na který je třeba reagovat, křehký záchvěv lidského srdce, které „mluví“, a také závratné Boží hlubiny, které člověka zvou do Božího Srdce...
více »





Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Misijní jaro církve
Aby inspirace Ducha Svatého vedla církev k novému rozkvětu misií.
Národní úmysl: Ať svatost kněží a tichost a obětavost všech Bohu zasvěcených svědčí světu o tom, že Bůh stačí pro naplnění života.
více »

Nejbližší akce

Výstava "Kardinál Tomáš Špidlík Z celého srdce"


Koncert k 400. výročí úmrtí košických mučedníků


Víkend Jezuitou dnes


více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


Duchovní obnova s P. Jiřím Pleskačem


Kněžské exercicie


více »

Kalendárium

Založení jezuitské univerzity v Bogotě

Památka mučedníků ze Severní Ameriky


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil