P. Václav Feřt

Otec Václav Feřt se narodil 23. prosince 1903 v malé osadě Zámostí, přifařené do Rožďalovic v okrese Jičín v litoměřické diecézi. Bystrého chlapce si všiml rožďalovický kaplan a domluvil se s rodiči, že by mohl jít studovat do konviktu do Mladé Boleslavi.

Byl přijat, ale válečné události způsobily, že nemohl nastoupit. Další rožďalovický pan kaplan jej doma učil latinu a v roce 1916 jej vzal a zavezl do Prahy-Bubenče k přijímacím zkouškám na arcibiskupském gymnáziu. O znalostech malého Václava svědčí výrok tehdejšího ředitele gymnázia P. Ježe: "Toho chlapečka si tu necháme." Výsledek přijímací zkoušky umožnil nastoupení do sekundy (tehdy už v primě byla na klasickém gymnáziu latina).

S vyznamenáním maturoval a v roce 1923 vstoupil do kněžského semináře. Byl hned určen ke studiu v Římě, v Bohemiku, které bylo předchůdcem pozdějšího Nepomucena. Po dvou letech římského studia se rozhodl pro život v Tovaryšstvu Ježíšově. Nastoupil v roce 1925 před svátkem Narození Panny Marie do noviciátu na Velehradě. Když po dvou letech složil sliby, byl jeden rok prefektem studentů nižších tříd v Praze-Bubenči.

V roce 1928 odjel do Pullachu v Bavorsku na filosofii. Konal jen "biennium" (dva roky), protože už dva roky studoval filosofii v Římě jako bohoslovec. Po filosofických studiích pokračoval hned v letech 1930−1934 v Lovani v Belgii studiemi teologie a 24. srpna 1933 tam byl vysvěcen na kněze. Po skončení studií se stal na rok profesorem náboženství na gymnáziu v Praze-Bubenči. Následující rok 1935−1936 konal svou třetí probaci pod vedením pozdějšího generála řádu P. Jansense v Drongenu či Tronnchiennesu v Belgii.

Po probaci pokračoval ještě ve výuce náboženství v Bubenči. V roce 1938 byl povolán ke sv. Ignáci, aby řídil Mariánské družiny jako sekretář a byl redaktorem časopisu Mariánských družin "Ve službách Královny." Při této práci byl v roce 1940−1941 také superiorem. V letech 1941−1945 byl sociem otce provinciála Spáčila, který potřeboval vydatnou a zodpovědnou pomoc, protože často churavěl.

V práci s Mariánskými družinami vyzrála osobitá hluboká mariánská zbožnost P. Feřta. Vyvrcholila v roce 1944, kdy měl májová kázání u sv. Ignáce a věnoval je fatimskému zjevení a zasvěcení českého národa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Takový nával věřících zažil kostel sv. Ignáce zřídkakdy. Ačkoliv byly otevřeny i oratoře, kostel nestačil.

V říjnu 1945 odejel P. Feřt vystřídat P. Storka do Nepomucena jako spirituál. Před vánocemi 1947 přijal další úkol: založit a vést české vysílání Vatikánského rozhlasu. O něco později se rozloučil s Nepomucenem a věnoval se jen vysílání. V roce 1954 se stal spirituálem v koleji Damascenum, kde studovali bohoslovci a kněží východních církví.

V roce 1960 odjel do Kanady, aby tam založil českou misii v Montrealu. Působil jako její představený. V roce 1965 se vrátil do Říma opět do rozhlasu. V roce 1970 odešel z místa redaktora a vedoucího české sekce rozhlasu. Do konce roku 1980 byl knihovníkem. Mezitím, 20. února 1969, jmenoval otec generál Arrupe P. Feřta viceprovinciálem české provincie pro členy žijící v zahraničí. Tento úřad vykonával s neutuchající horlivostí a láskou až do 8. června 1975. Do konce svého plodného života byl P. Feřt aspoň zpovědníkem domu a archivářem české provincie.

Dne 12. března 1985 jej postihla mozková příhoda s následným ochrnutím levé části těla. Z okna svého nemocničního pokoje se díval na kostel Panny Marie Karmelské − Transpontina. Tento pohled jej zaváděl v myšlenkách do Rožďalovic, do kostela zasvěceného také Panně Marii Karmelské. Jak svědčí jeho spolubratři z Říma, otec říkával: "Panna Maria mě poprvé přivedla ke Kristu Pánu, ona mě k němu dovede." Také říkával, že vždy prosil, aby se na smrt mohl dobře připravit. Byly mu dopřány skoro roční exercicie na lůžku.

Pohřeb byl z kaple generalátu. Obřady měl otec biskup Dominik Hrušovský (měl P. Feřta za spirituála), po jeho boku stáli biskup Hnilica a P. Špidlík. V lavici klečel kardinál Josef Tomko, také někdejší alumnus P. Feřta, a P. generál Peter Hans Kolvenbach. Koncelebrovalo na šedesát kněží. Na hřbitově Campo Verano jej pohřbil P. Tomáš Špidlík.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 526−530.