F. Bohuslav Mrkvička

Fr. Mrkvička byl synem moravské Vysočiny ze Škrdlovic a byl vyučen pekařem. Noviciát dělal v Benešově. Po noviciátě byl přeložen na Velehrad, kde byla pekařská pec, takže tam provozoval své pekařské řemeslo ve prospěch celého velehradského domu i konviktu studentů. Zvláště v době války, jak mnozí vzpomínali, kdy byl kupovaný chléb a pečivo velice špatné, měl Velehrad domácí chléb od Fr. Mrkvičky.

Na Velehradě byl také 13. dubna 1950 zajištěn. Ocitl se v lágru Bohosudov, potom v Oseku. Spolu s mladšími bratry byl z Oseka převezen na staveniště přehrady na Klíčavě. Po zrušení tohoto lágru, když přehradu "mnichů rota líná" poctivě a ve výborné kvalitě dostavěla, byl s jinými propuštěn. Našel si zaměstnání u Dopravního podniku města Prahy a tam pracoval až do důchodu.

V té době už byl P. Mikulášek v Praze-Podolí a Fr. Mrkvička tam dělal celá léta kostelníka. Po operaci prostaty a pozdější amputaci nohy musel odejít na Moravec ze své pěkné dvougarsoniéry v sídlišti na Pankráci. Pro pochopení situace u nás ať poslouží i toto: Fr. Mrkvička chtěl přenechat svou družstevní garsoniéru Fr. Ryglovi, který bydlel ve špatném bytě a musel tahat uhlí do druhého poschodí. Obvykle se to představenstvem družstva dovoluje. V tomto případě se to nedovolilo, protože nějaký komunistický funkcionář, který bydlel v sousedním bloku, tam chtěl umístit svou matku, aby ji měl blízko na hlídání svého dítěte. Tak Fr. Mrkvička dostal jen odstupné v penězích, ale Fr. Rygl se nastěhovat nemohl.

Na Moravci se nemoc stále zhoršovala. Pán jej nenechal tolik trápit a vzal si jej k sobě. Je pochován na Moravci mezi spolubratřími.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 525−526.