P. Josef Jakubec

P. Josef Jakubec se narodil 1. září 1932 v Ústní nad Orlicí. Roku 1946 nastoupil na gymnázium na Velehradě. Po sextě vstoupil 14. srpna 1949 do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Po Akci K v roce 1950 byl internován v Bohosudově a v Hájku u Prahy a pracoval na přehradě Klíčava. Po propuštění v říjnu 1950 se vrátil do Ústí nad Orlicí, kde pracoval v městském komunálním podniku. První sliby složil v říjnu 1951. V letech 1952−1954 pracoval na různých místech u PTP; v letech 1954−1968 vystřídal různá místa v Ústí nad Orlicí.

Při zaměstnání dokončil střední školu a pak tajně studoval filozofii a teologii. Na kněze byl tajně vysvěcen v Brně. Na dokončení studií byl poslán do Innsbrucku. Po návratu v roce 1970 působil na různých místech královéhradecké diecéze, naposledy v letech 1987−1990. Poslední sliby složil 15. srpna 1972 v Brně. Když se po sametové revoluci do Hradce Králové jako diecézní biskup vrátil Karel Otčenášek, zvolil si P. Jakubce za generálního vikáře.

Po těžkém infarktu se koncem roku 1991 stal sociem novicmistra na Svatém Hostýně a posléze v Kolíně. Kvůli svému zdravotnímu stavu však byl v roce 1993 poslán do Prahy, kde se podílel na životě komunity. Zemřel 15. února 1995 v Praze. Pohřeb se konal 22. února, jeho tělo bylo uloženo v řádovém hrobu v Praze-Bubenči.

Portrét Josefa Jakubce najdete v knize Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 635−638.