Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 15. 8. 2018  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




P. František Kovanda

Datum narození:12.9.1919
Datum vstupu do řádu:  7.9.1939
Datum úmrtí:23.4.1985

P. Kovanda se narodil ve východních Čechách v Kynicích u Číhoště v okrese Havlíčkův Brod. Obecnou školu navštěvoval v rodišti. Po jednom ročníku měšťanky přišel v roce 1931 na velehradské gymnázium. Protože v době jeho studií dostalo velehradské gymnázium právo veřejnosti, maturoval zde v roce 1939. Po skončení gymnaziálních studií se přihlásil do Tovaryšstva a 7. září 1939 nastoupil do noviciátu v Benešově u Prahy. Po prvních slibech v Benešově zůstal, přešel jen do komunity scholastiků filosofů. Avšak hned v následujícím roce, v březnu 1942, byla kolej nacisty zabrána. Všichni novicové i scholastici se museli rychle odstěhovat na Velehrad. Tam tedy P. Kovanda pokračoval ve filosofii. Skončil ji v roce 1944.

Prozatímní teologie v Praze na Strahově skončila právě v roce 1944 zatčením všech teologů a mnohých otců gestapem, takže pokračoval ve studiu teologie prvním ročníkem na Velehradě. Po válce v roce 1945 odejel do Anglie s řadou jiných teologů − kněží i nekněží. Na univerzitě Heythroph College dokončil teologii dalšími třemi ročníky. Dne 8. září 1947 byl v Heythroph vysvěcen na kněze. V roce následujícím, tj. 1948−1949, vykonal v St Beuno's v Anglii třetí probaci. Přestěhoval se do Londýna, studoval angličtinu a připravoval se na misie v Africe. V Londýně také dosáhl profesury biologie. Do Lusaky v severní Rhodésii (byla to misie svěřená už dříve otcem generálem provincii československé a polské), nynější Zambii, přišel 21. září 1951. Zůstal v této misii do 21. srpna 1964. Převážně v Lusace vyučoval na církevní škole biologii.

Po určitý čas byl v Lusace také místním představeným. Ale zdravotní stav P. Kovandy nebyl zcela příznivý pro africké podnebí. Byl proto disponován do misijního domu sv. Cyrila a Metoděje v Montrealu v Kanadě. V tomto domě byl v letech 1965−1967 superiorem. Kromě práce pro Čechy pracoval i pro anglicky mluvící věřící ve farnosti Panny Marie fatimské.

Zajíždíval i do českých a anglických farností v Texasu ve Spojených státech. Od školního roku 1970−1971 vyučoval v Montrealu na Loyole (jezuitská škola) biologii. S touto jeho specializací byla spojena i jeho záliba v mineralogii a v pěstování kaktusů. V roce 1984 se jeho nemoc, rakovina plic, velice zhoršovala. V dubnu 1985 skončil jeho život v Montrealu v Kanadě. Tam byl také pohřben.


Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 519−520.


Novinka

Žijeme v době papeže Františka

Michal Altrichter

Označení Žijeme v době papeže Františka podtrhuje, že se nacházíme uvnitř jeho pontifikátu. Text sleduje buď přímo komentář k jeho stanoviskům či k těm, kdo papeže hodnotí, nebo analyzuje, co je s jeho postojem spojené. Odpovídá též na otázku, zda papež rozděluje, nebo spíše připravuje na to, co je důvodem k plnější jednotě...
objednat »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Všeobecný úmysl: Rodiny jako bohatství
Aby rozhodnutí, která mají dalekosáhlý ekonomický a politický dopad, chránila rodiny jako největší bohatství lidstva.
Národní úmysl: Za vnímání přírody a okolního světa jako daru, v kterém se Bůh zjevuje (srv. Žl 29/28).
více »

Nejbližší akce

Duchovní cvičení s Živými kameny


Pouť jezuitských přátel a spolupracovníků


Magis Panama 2019


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova


Duchovní cvičení pro varhaníky a chrámové zpěváky


Ignaciánské exercicie (Kurz 255)


Duchovní obnova pro mladé


více »

Kalendárium

Xaver v Japonsku

První sliby na Montmartru

Generál Ricci vězněm v Andělském hradě

Památka sv. Alberta Hurtada


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil