P. František Vlk

František Vlk se narodil v Prakšicích u Uherského Brodu. PO sextě na velehradském gymnáziu vstoupil 14. srpna 1923 do noviciátu Tovaryšstva ve slovenské Trnavě, odkud pak přešel na Velehrad. Maturoval roku 1926 se gymnáziu v Praze-Bubenči. Filozofii studoval v Krakově a teologii v Innsbrucku, kde byl 26. července 1933 vysvěcen na kněze. V letech 1934−1942 sloužil postupně na Velehradě, v Českém Těšíně, v Praze a v Hradci Králové.

Od roku 1942 působil opět v Praze u sv. Ignáce, kde byl superiorem a rektorem kostela, zasloužil se o povznesení kostelního zpěvu a věnoval se mládeži, ministrantům a studentům. V lednu 1944 jej zatklo gestapo. Internován byl nejprve v Zásmukách a pak na Pankráci, kde zemřel 10. března 1945 na zápal plic. Pohřben byl v soukromém hrobě na hřbitově v Ďáblicích, odkud byly jeho pozůstatky v listopadu 1945 přeneseny na Vyšehrad.

Portrét Františka Vlka najdete v knize Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 259−260.