P. Norbert Zelený

P. Zelený byl rodem Pražák. Své školní vzdělání získal taktéž v Praze − obecnou školu, akademické klasické gymnázium v letech 1916−1924. Maturoval s vyznamenáním. Přihlásil se do Tovaryšstva a nastoupil noviciát 6. září 1924 na Velehradě. Po slibech byl poslán na filosofická studia do Belgie. První rok byl v Trochiennes, další dva roky v Egenhovenu. Po filosofii byl rok prefektem na gymnáziu v Praze-Bubenči v konviktě u studentů. V letech 1930−1934 studoval na jezuitské univerzitě v Innsbrucku teologii. Dne 26. července 1933 byl v Innsbrucku vysvěcen na kněze. V roce 1934 po návratu domů byl zapsán v Praze na Karlově univerzitě jako student klasické filologie. V roce 1939 skončil a stal se profesorem latiny a řečtiny. Ale ještě před ukončením vlastního studia už začal ve školním roce 1938−1939 učit na bubenečském gymnáziu. Tam zůstal až do zrušení této školy nacisty v roce 1942, i když se v roce 1940 musela tato škola přestěhovat na Smíchov.

Po zrušení gymnázia zůstal v Praze, jen jinde, u sv. Ignáce jako ministr v rezidenci. Ve školním roce 1944−1945 vyučoval scholastiky na Filosofickém ústavě na Velehradě a tamtéž novice latině a řečtině. S Filosofickým ústavem odešel do nové koleje v Brně v roce 1945. Byl tam ministrem domu a vyučoval scholastiky, kteří studovali filosofii, latině a řečtině. Na školní rok 1946−1947 se vrátil na Velehrad. Vyučoval na gymnáziu a současně byl ministrem a prokurátorem koleje velehradské. Ale v roce 1947 se opět vrátil do Brna, kde začalo svůj život nové biskupské gymnázium, svěřené učitelské péči jezuitů. Vyučoval své předměty latinu a řečtinu a byl ministrem domu. Ve školním roce 1949−1950 nesměli už naši profesoři v Brně vyučovat. Otec Zelený byl přeložen na Velehrad. Vyučoval tam jen v noviciátě latině a řečtině a byl opět ministrem velehradské koleje.

Když byl zajištěn, byl transportován do lágrů: nejprve do Bohosudova, pak do Oseka a nakonec do Králík. Z Králík byl propuštěn do civilního života. Usadil se ve své rodné Praze a našel si zaměstnání jako topič v nemocnici. Tam pracoval až do důchodu. Během doby si na pankráckém sídlišti pořídil malou garsoniéru, kde žil i jako důchodce až do své smrti. V roce 1968 začal vypomáhat P. Plačkovi a P. Sukopovi u sv. Ignáce. Ale brzy mu tato služba v jezuitském kostele byla zakázána. Dostal výpomocný souhlas pro farnost Nusle, a to pro filiální kostel sv. Pankráce na Pankráci. Tam denně míval mši svatou v 17 hod. Před tím už nejméně hodinu sedával ve zpovědnici.

Když náhle zemřel, tak se mší svatou, kterou v tomto kostele sloužil P. kardinál Tomášek, s otcem Zeleným rozloučila tato jemu velice milá obec věřících. Zúčastnilo se ovšem i mnoho jiných věřících z Prahy, zvláště od Svatého Ignáce. Provázela jej modlitbami i řada kněží, jeho žáci a spolubratři z Tovaryšstva. Otec Zelený byl pochován na hřbitově v Bubenči do řádového hrobu. Obřady na hřbitově měl generální vikář pražské arcidiecéze, tehdy kanovník P. Jan Lebeda, později světící biskup pražský.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 514−517.