P. František Babíček

P. Babíček se narodil v Miloticích u Kyjova. Nejprve chodil do obecné školy ve svém rodišti. Rodiče se dozvěděli o velehradském řádovém gymnáziu a dali tam nadaného Frantíka zapsat. V roce 1932, když byl po sextě, vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova na Velehradě. V letech 1934−1936 studoval na pražském arcibiskupském gymnáziu septimu a oktávu. V roce 1936 maturoval. Po prázdninách byl poslán na filosofická studia do Nijmegenu v Holandsku. Ta skončil v roce 1939 a přestěhoval se v Holandsku jen na jiné místo, do Maastrichtu, kde studoval teologii. Po třetím ročníku byl 13. května 1942 vysvěcen na kněze. Vrátil se do vlasti a v Praze v našem válečném Teologickém institutu dokončil čtvrtý rok teologie. Po něm byl hned disponován na Svatý Hostýn do třetí probace. Tak skončila jeho formace jezuity, započatá vstupem do Tovaryšstva Ježíšova.

Jeden válečný rok zůstal na Svatém Hostýně jako ministr domu a operář. Po válce byl poslán jako superior do Děčína. Zároveň tam učil na gymnáziu náboženství. Zůstal v této funkci v českém pohraničí do roku 1947, kdy se nastěhoval do Děčína Filosofický institut. V letech 1947−1949 byl superiorem na Svatém Hostýně. Tam zažil onu událost s P. Ungrem, popsanou ve stati "Česká provincie T. J. od nástupu komunistů v roce 1948 do likvidace řádů v ČSR v roce 1950 − první zatčení jezuité" (I. díl). Po této události byl přeložen na Velehrad jako ministr domu, ale už v září 1949 byl zatčen a odsouzen k 10 rokům vězení, které si také celé odpykal. Zevnitř poznal kromě vazby v Uherském Hradišti Mírov, Rtyni v Podkrkonoší (tam pobyl jako horník na uhlí nejdéle) a nakonec Valdice, odkud byl propuštěn v září 1959 domů.

Odešel k rodině do Milotic a byl tam zaměstnán jako dělník do roku 1968. V roce 1968 jej otec provinciál Šilhan disponoval na Velehrad, kde působil s P. Vašíčkem ve velehradské duchovní správě. Oficiálně, protože byl v té době na Velehradě jenom jeden mzdový fond, byl zaměstnancem farního úřadu jako kancelářská síla. Když museli jezuité znovu Velehrad opustit, dostal v roce 1974 nabídku k sestrám františkánkám ("opavské") do Zdislavic do Ústavu sociální péče. Zdislavice jsou blízko Zdounek a ústav byl umístěn v bývalém zámku. Tam tedy sloužil sestrám až do poslední chvíle.

Byl měsíc květen a jako každý den byla pro sestry i chovanky májová pobožnost. P. Babíček oblečen v taláru se chystal do kaple. Ještě v pokoji byl postižen srdečním infarktem. Smrt nastala ihned. K pohřbení byl převezen ze Zdislavic do svého rodiště Milotic. Byl pochován na místním hřbitově dne 27. května 1978 za velké účasti věřících, kněží i spolubratří z Tovaryšstva Ježíšova.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 464−465.