Kdo jsme / Vzpomínky Dnes je 28. 5. 2017  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy

Zasílání novinek




F. Ludvík Stork

Datum narození:6.8.1885
Datum vstupu do řádu:  30.7.1911
Datum úmrtí:11.5.1978

Narodil se v Lanštorfě blízko Břeclavi na Jižní Moravě. Do obecné školy chodil jeden rok v Lanštorfě, čtyři roky v Podivíně, do školy měšťanské ve Vídni. V Amtstetten v Dolních Rakousích se učil jeden rok kupcem. Ve Vídni navštěvoval dvouletou obchodní školu. Před vstupem do řádu byl správcem pozůstalosti po svém otci, který byl mlynářem. V roce 1911 vstoupil do noviciátu na Velehradě, a to 30. 7. Za dva roky, na svátek sv. Ignáce složil na Velehradě své první řeholní sliby. Po noviciátě zůstal půl roku na Velehradě, kde byl hospodářem.

V roce 1914 - 1915 byl vrátným v Innsbrucku. Z Innsbrucku musel narukovat do světové války na východní ruskou frontu. Od r. 1916 byl na italské frontě. Od listopadu 1918 byl v italském zajetí a od března do září 1919 u československé domobrany v Gallarate. Po návratu z vojny byl do konce roku v Bubenči zástupcem prefekta a pracoval po domě. V roce 1920 se stal sociem - bratrem R. P. provinciála a byl v této službě až do července roku 1934. V roce 1934 - 1935 do února byl manuduktorem noviců - bratří v Benešově. V únoru 1935 byl poslán do viceprovincie slovenské, jako socius - bratr P. viceprovinciála. Zároveň byl pomocníkem provinčního prokurátora. V červenci roku 1939 se vrátil opět do Prahy do provincialátu a byl i zde osvědčeným sociem - bratrem R. P. provinciála, a to až do 13. dubna 1950.

Milý a pozorný ke spolubratřím, ke kněžím vždy uctivý Fr. Stork přišel do lágru v Bohosudově a tam byl pro každého z nás povzbuzením svým klidem, úsměvem a věrností své pečlivosti, hodné jezuity. Jestli se snad žádalo a pořád žádá, aby jezuita ve všem překročil aspoň trochu průměr (mediocritatem superavit - to je známka života jezuity), pak Fr. Ludvík Stork byl toho dokladem i v lágrech v Bohosudově, v Oseku či na Králíkách. Z Králík už jako starý přišel 24. 11. 1953 na Moravec. Sestry jej daly do jednoho pokoje s jeho bratrem P. Aloisem Storkem, protože ten už potřeboval v lecčems pomoc. Fr. Ludvík s vyjimkou věznění P. Aloise byl s ním a dosloužil mu až do smrti. Zvláště se pečlivě staral, aby O. Alois mohl co nejdéle sloužit mši svatou, modlil se s ním a konal duchovní cvičení. Vždy také, až do vysokého věku, dělával něco pro dobro moraveckého domu. Nakonec, kdy už slábl, stále se staral aspoň o velké hodiny, natahoval je, seřizoval, mazal a pod. Vždycky měl všechno potřebné v evidenci o spolubratřích a ostatním to připomínal. Pohřeb měl na Moravci. Za zmínku stojí, že na tento pohřeb přišlo nejméně našich. Jak se to mohlo stát? Mnozí potom toho litovali, že tak vynikajícího bratra nedoprovodili na jeho poslední cestě. Poslal jsem všem našim jako obvykle oznámení o úmrtí a o pohřbu. Tehdy jezdíval z Moravce pomáhat ke mně na zahradu do Brna Fr. Sucháček. Když odpoledne odcházel na autobus, dal jsem mu všechny obálky, aby je hodil do schránky. Použil schránku v průjezdu Domova důchodců u Alžbětinek. Ačkoliv se měla vybírat také denně, stávalo se, že ji tam i více dní pošta nevybírala. To ovšem Fr. Sucháček nemohl tušit. Tak se stalo, že oznámení, ačkoli po jejich odeslání do pohřbu bylo dost času, došla až po pohřbu. Jen náhodně jsem se od jednoho otce z okolí Brna dozvěděl, že nic nedostal. Tak jsem pojal podezření, že to s odesláním špatně dopadlo, a aspoň těm nejbližším kolem Brna jsem ještě podal telefonickou zprávu s prosbou o účast. A tak se nás přece jen aspoň patnáct sešlo. Bylo mně to velice líto, i když jsem věděl, že pokorný Br. Ludvík, nebo lépe - jak jsme si všichni navykli říkat - Ludvíček - by to komentoval, kdyby mohl, úsměvem.

Fr. Stork byl i velmi manuelně zručný. Když pražská Kurie dostala první auto, bylo svěřeno pečlivým rukám vzorného řidiče, ale i údržbáře a opraváře Fr. Ludvíka. Na Fr. Storka byl vždy spoleh. Kdybych si chtěl někdy vybavit ideální obraz bratra naší české provincie - bezděčně by se asi dostala postava Fr. Storka na první místo.


Náš tip

Mlčení

Šúsaku Endó

Mlčení japonského spisovatele Šúsaku Endóa (1923–1996) je drsný a zároveň poetický i myšlenkově bohatý příběh o zániku křesťanské misie v Japonsku v 17. století. Téma, které o něco dříve zpracoval i český spisovatel Jaroslav Durych v rozsáhlé epopeji Služebníci neužiteční, Endó pojal z neobvyklé perspektivy japonského katolického křesťana...
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Evangelizační úmysl: Křesťané v Africe
Za křesťany v Africe, aby vydávali prorocké svědectví smíření, spravedlnosti a pokoje, a tím napodobovali Ježíšovo milosrdenství.
Národní úmysl: Za křesťany, aby jejich život byl skrze konání dobra odpovědí na Boží lásku a neztratil tak svěžest a vůni evangelia (EG, č. 39).
více »

Nejbližší akce

Jezuitou dnes


Středoevropský Magis


Živé kameny na Svatojakubské cestě


Živé kameny v Santiagu de Compostela


více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní obnova: Vnitřní uzdravení


Moje vyhlídky v duchovním životě, pohled do budoucnosti


Vnitřní modlitba


Ignaciánské duchovní cvičení


více »

JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil