P. František Kučera

V roce 1975 zemřel oblíbený a všemi ctěný magister noviců P. František Kučera. Dne 10. srpna dotrpěl v brněnské onkologické nemocnici na Žlutém kopci. Navštěvoval jsem jej tam každou neděli a každou středu a přinášel sv. přijímání. Jen tu poslední neděli jsem měl nějakou nutnou práci. Sv. přijímání mu však bylo doneseno. Vždy před tím mě očekával na zahradě a po díkůčinění po sv. přijímání jsme ještě delší chvíli rozmlouvali. Byl mi jako provinciálovi opravdovým důvěrníkem a mohu říci, že i v mnohém pomocníkem. Tu neděli byl podle svědectví návštěvníků jako změněný, velice trpěl a na druhý den zemřel. Měl 62 roků, z toho 43 prožil vzorně jako řeholník Tovaryšstva Ježíšova.

P. Kučera se narodil v Třebíči-Podklášteří. Doma vychodil obecnou školu a na měšťance dvě třídy. Byl velmi nadaný, a tak jej rodiče v roce 1926 poslali na Velehrad k jezuitům. Po šesti letech na gymnáziu vstoupil nadějný student do noviciátu Tovaryšstva na Velehradě. Po dvou letech 15. srpna 1934 složil první řeholní sliby. Dva roky potom byl na arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči a v roce 1936 tam s vyznamenáním maturoval. Po maturitě byl poslán do Belgie do Marneffe na filosofii. Byl to institut pro Španěly, kteří za komunistického krvavého pronásledování museli utéci ze Španělska. V roce 1938, kdy už doma ve vlasti bylo veliké politické napětí, ho představení povolali domů, aby poslední rok filosofie udělal v Benešově u Prahy na provinčním filosofickém institutu. Když filosofická studia zakončil, byl na Velehradě až do roku 1941, tedy dva roky, prefektem studentů. V roce 1941 začal na nově otevřeném řádovém studiu v Praze svá studia teologická. Nejprve u sv. Ignáce, potom na Strahově. V třetím ročníku přijal podjáhenské a jáhenské svěcení a v červnu 1944 měl být vysvěcen na kněze. Místo toho byl zatčen gestapem a odvezen na Pankrác s ostatními teology a některými patery. Po odsouzení byl poslán do Terezína.

Po návratu 29. června 1945 byl vysvěcen na kněze u sv. Ignáce před Palladiem země české − Pannou Marií Staroboleslavskou. Pak dokončil na Heythrop College v Anglii čtvrtý rok teologie. V St Beuno´s College v Severním Walesu konal třetí probaci v roce 1946−1947, zároveň se zaměřením na výchovu noviců. Když se v roce 1948 vrátil, byla jeho dispozice zřejmá: socius magistra noviců s tím, že po roce převezme noviciát jako magister. Osobně mohu svědčit, jak skvělá byla dvojice ve výchově − P. Zgarbík jako novicmistr a P. Kučera jako socius. Magister Zgarbík mu dával stále víc prostoru v noviciátě, takže v roce 1948 se P. Kučera stal novicmistrem a byl jím až do své smrti. Oficiálně tento úřad zastával do roku 1950.

Ale i později, jak jen mohl, zastával tento svůj úkol radostně a zodpovědně. Zvláště za mého provincialátu, kdy byli opět víc přijímáni noví členové. Až do své smrti byl duchem výchovy P. Kučera, vždy mírný, laskavý. ale pevný duchovní rádce.

Byl internován v Bohosudově, v Oseku, v Želivě a nakonec v Králíkách. V Králíkách byl spolu s P. Zgarbíkem a jinými zatčen. Souzen byl v březnu 1960 v Ostravě, kde byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 16 roků. Tentýž vysoký trest dostal také P. Zgarbík jako vedoucí. V trestu se podivuhodně sešli tito dva naši vychovatelé, kdysi magister a socius. Na P. Kučeru se nevztahovala ani amnestie v roce 1962, ani v roce 1965. Byl propuštěn až na amnestii v květnu 1968. Už ve vězení měl zdravotní potíže, které statečně snášel.

Když se dostal na svobodu, byl disponován otcem provinciálem Šilhanem do Hostimi k sestrám Nejsvětější Svátosti. Když nastala normalizace, zjistilo panstvo, že v Hostimi jsou dva jezuité, totiž na faře P. Kovář a u sester P. Kučera. Bylo rozhodnuto, že se to tak nemůže nechat. Proto byl P. Kučera přeložen k sestrám sv. Hedviky v Břežanech, kde kdysi byl P. Kubeš a po něm P. Botor, který se však dobrovolně hlásil do olomoucké arcidiecéze ke službě ve farnostech. Tak se dostal P. Kučera do Břežan. Z Břežan dostával někdy souhlas ke konání kněžských duchovních cvičení. Byl oblíbeným zpovědníkem kněží. Jeho přístup byl vždy laskavý a milosrdný. V roce 1974 se musel podrobit operaci. Měl vývod. Vrátil se sice na nějaký čas do Břežan, ale pak byl poslán do Brna do onkologického ústavu na ozařování. Před operací mně napsal: "Operace není tak vážná, ale přijímám ji jako možnost, kdy mě Pán může povolat k sobě. Plně se mu odevzdávám a chci jen to, co on chce ve své svaté vůli."

Operace předem nebyla tak závažná, ale stav po ní zjištěný byl pozváním do věčnosti. Jeho pohřeb byl z Břežan z kostela za veliké účasti kněží, pohřeb hodný svatých. Radostně vděčný a soustředěný. P. Kučera je pochován vedle P. Konráda Kubeše na hřbitově sester sv. Hedviky v areálu ústavu v Břežanech. Ačkoliv v tomto ústavu byl vedoucím p. Vavroušek (vulgo Vokurka), který vždy po jezuitech obzvláště pásl, sešlo se nás na tomto pohřbu mnoho. Nad hrobem jsem ocenil tohoto otce jako umělce v naslouchání druhým. Tímto nasloucháním si P. Kučera získával velkou důvěru všech.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 439−441.