F. Metoděj Tureček

Fr. Tureček se narodil v Topolné u Uherského Hradiště. Po vychození obecné školy zůstal doma při hospodářství. Tak pracoval kromě vojenské služby až do svého vstupu do Tovaryšstva. V práci při hospodářství si osvojil všechno, i umění řeznické a všechny domácí práce. Do řádu už vstoupil jako zralý mladý muž. Bylo mu 25 roků, když začal noviciát na Velehradě. Po skončení noviciátu v roce 1931 býval vždy pověřen prací kuchaře. Byl to velmi kultivovaný a zbožný řeholník, ale také velmi zdatný kuchař. Byl kuchařem na Velehradě, v Benešově, Praze a Děčíně. Pro svou zručnost a šikovnost, ale hlavně pracovitost byl vždy v náročnějších komunitách, kde se vařilo pro více lidí.

V Děčíně byl zajištěn a odvezen s námi do Bohosudova. Po zrušení bohosudovského lágru byl s ostatními v Oseku. V Bohosudově byl zařazen ke své práci v lágrové kuchyni. V Oseku však pracoval ve "fabrice" − ve sklárnách. S několika jinými, i jezuity, byl přeložen do Hejnic. Tam pracovali v továrně − v Libverdě. V Hejnicích nepobyl dlouho a byl po školení v České Kamenici propuštěn. Domluvil se s Fr. Sucháčkem, který byl také propuštěn, a spolu si našli bydlení i práci. Nejprve byli v Moravském Berouně, potom v Lošticích. Nakonec si koupili domek a bývalé řeznictví v České Třebové. Pěkně si všechno opravili. K domku patřila louka a kus pole. Oba bratři, když už nepracovali v továrně, pracovali doma na malém hospodářství. Drželi si i krávu. Jejich domek v České Třebové byl domem pohostinným pro každého člena naší provincie. Mnozí si tam v starostlivé péči Fr. Turečka a Fr. Sucháčka dělali svá každoroční osmidenní duchovní cvičení nebo si tam trochu odpočali o dovolené.

Fr. Tureček však v roce 1971 onemocněl a musel být operován. Byla to rakovina a stav se zhoršoval. Proto oba bratři dům prodali a šli na Moravec. Fr. Tureček na Moravci žil jen půl roku. Pokojně na Moravci zemřel a je tam také mezi svými pochován.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 427.