P. Josef Bittner

O. Bittner byl německé národnosti. Rodem byl z Bratrušova na Šumpersku. Gymnázium studoval v Šumperku. Po maturitě v roce 1922 se přihlásil na abiturientský kurz obchodní akademie v Olomouci. V roce 1923 šel do zaměstnání do Prahy jako příručí, aby měl i obchodní praxi. V roce 1926 se rozhodl vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova a 7. září 1926 nastoupil na Velehradě do noviciátu. Řádová studia vykonal takto: tři roky filosofie (1928−1931) v Krakově v Polsku. V letech 1931−1932 byl prefektem, pomocným vychovatelem, v Bohosudově v konviktu při řádovém německém gymnáziu. Čtyři roky teologie studoval na univerzitě v Innsbrucku. Po skončení teologie byl v roce 1936−1937 českým operářem a katechetou v Bohosudově. Rok 1937−1938 konal třetí probaci v Korutanech ve Svatém Ondřeji.

V letech 1938−1945 byl po celou dobu války v Opavě, i když v tom čase Opava nepatřila pod správu české provincie, ale patřila do provincie německé. Zažil tam také velké bombardování kostela a rezidence. Po válce se vrátila Opava opět do svazku české provincie a P. Bittner byl od roku 1945 opět členem naší provincie. V Opavě byl jako kněz nejprve sám. Byl tam s ním jeden český a jeden německý řeholní bratr. P. Bittner měl Opavu velice rád a hned po válce se pustil do oprav a zasloužil se velice o obnovení kostela sv. Vojtěcha. Velká lidská zaujatost pro Opavu nebyla příliš v duchu řádu. To také přivedlo P. Bittnera k tomu, že se v lágru v Želivě, kam byl poslán jako představený, dal brzy − jako jediný jezuita − svést ke školení v České Kamenici, aby potom mohl nastoupit na faře. Bylo mu přislíbeno, že se bude moci vrátit do Opavy. Těšil se, že dílo renovace kostela dokončí.

Byl však komunistickými mocipány podveden. Nikdy už se do Opavy nedostal. Do duchovní správy byl začleněn, avšak do Staré Bělé u Ostravy. Později byl přeložen do Špiček u Hranic. Těžko nesl tento podvod i vlastní chvilkové selhání. Když jsem se stal provinciálem, celou věc si vyřídil ve svědomí a toužil vždy v Tovaryšstvu kajícně zemřít. Zemřel 9. listopadu roku 1972 v nemocnici v Hranicích a pochován byl do jezuitského hrobu v Opavě.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 425−426.