P. Jan Řezáč

P. Jan Řezáč se narodil ve Vitčicích, farnost Vrchoslavice na Hané. Po obecné škole ho dali rodiče na studia do arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Tam maturoval s vyznamenáním v roce 1934. V tomto roce, 7. září, začal noviciát v Děčíně. Druhý rok byl v Benešově a tam složil své první řeholní sliby. První dva roky filosofie vystudoval v Marneffe v Belgii na řádovém Filosofickém institutu utečených Španělů. Třetí rok filosofie dokončil v Benešově u Prahy na našem provinčním institutu. Po skončení filosofie byl poslán do Říma a určen pro východní obřad. Rok 1939−1940 byl jen přípravným. Studoval staroslověnštinu, východní liturgii apod. Pak v letech 1940−1944 studoval v Římě teologii. Po třetím roce byl 25. dubna 1943 východním obřadem vysvěcen na kněze.

V roce 1944−1945 vykonal v Římě svou třetí probaci. Po válce se na kratší čas o prázdninách objevil ve vlasti. Měl primici ve Vrchoslavicích a krátce pobyl na Velehradě. Začátkem školního roku 1945−1946 se však vrátil do Říma a pokračoval ve speciálních studiích východního práva. Stal se doktorem nejen orientálních věd, ale i církevního práva. Na Papežském orientálním ústavě v Římě zůstal až do své smrti. Nejprve jako profesor, určitý čas byl také děkanem fakulty východního práva. Byl členem komise pro Kodex východního práva a 35 roků byl sekretářem Papežského orientálního ústavu. Tři poslední roky před smrtí byl už v penzi, ale rok ještě něco málo přednášel. Zůstával však sekretářem ústavu.

Měl jsem tu čest otce Řezáče osobně poznat při své první návštěvě v Římě v roce 1987, kdy jsem byl pozván jednak do Russica, jednak do Orientálního ústavu. P. Řezáč velice miloval východní liturgii a byl výborným zpěvákem. Častěji se stávalo, že místo aby mohl koncelebrovat při liturgii, musel pomoci ve sboru. Prožil jsem s otci Orientálního ústavu liturgii v kostele sv. Antonína. Po ní a po obědě se mně O. Řezáč velice věnoval. Vodil mě po různých pamětihodnostech Říma. Všude mi podal zasvěcený výklad.

Ještě při své druhé návštěvě jsem s ním byl jeden den v Orientále na obědě (to bylo v listopadu 1989) a v pěkném rozhovoru. Už nepřednášel, byl "emeritus" a ačkoliv si stěžoval na nějaké obtíže, nic na něm nebylo patrné. Během dvou měsíců se pak nemoc rychle přihlásila a měla bouřlivý průběh, který skončil 4. ledna 1990 smrtí.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 550−554.