P. Alois Kořínek

Narodil se v Kostelanech u Kroměříže, farnost Zlámanka. Rodina byla dělnická a domkářská. Alois byl nejmladším z pěti dětí. Pět tříd obecné školy vychodil v Kostelanech na trojtřídce. Pak nastoupil do měšťanky ve Zdounkách. V roce 1926 se stal žákem Papežského ústavu na Velehradě, kde bylo šestitřídní soukromé gymnázium. Všechny třídy vystudoval s vyznamenáním. Závěrečné zkoušky dělal s ostatními na gymnáziu v Praze-Bubenči, které mělo právo veřejnosti.

Po sextě vstoupil do noviciátu na Velehradě. Po dvouletém noviciátě odešel na arcibiskupské gymnázium v Praze-Bubenči, kde studoval sedmou a osmou třídu a zakončil celá středoškolská studia maturitou s vyznamenáním v roce 1936. Po prázdninách odejel do Nijmegenu v Holandsku a tam konal základní studia filosofie, jak je řád každému členovi předepisuje. Po zakončení těchto studií licenciátem se v červenci 1939 vrátil do vlasti, ovšem ne už svobodné, ale okupované nacisty − do Protektorátu Čechy a Morava. Byl pověřen úkolem prefekta, tj. pomocného vychovatele studentů na Velehradě. Zůstal v této funkci dva roky. K tomu vyučoval studenty na gymnáziu zpěvu.

V roce 1941 odešel do Prahy, kde byla zřízena naše řádová teologie, nejprve u sv. Ignáce, potom na Strahově v propůjčené části premonstrátského kláštera. V roce 1943 se podrobil ještě s dalšími ze svého ročníku zkoušce z morálky, která je v Tovaryšstvu rozhodujícím mezníkem před přijetím kněžství. K tomu mělo dojít v červnu 1944. Kněžství se v tom roce nedočkal. Již se chystal on i spolužáci na kněžské svěcení a primici, když 24. června 1944 vtrhlo do strahovského kláštera gestapo a v prvním sledu vzalo odtud jezuitské bohoslovce Bilíka, Hasoně, Jeřábka a Kořínka. V dalším následovali všichni ostatní bohoslovci. Alois Kořínek byl s ostatními odsouzen "Sondergerichtem" v Praze. Z pankrácké věznice byl odvezen do káznice v Bernau v Bavorsku. Tam se po všech útrapách dočkal osvobození a byl s dalšími spolužáky ze svého ročníku 29. června 1945 vysvěcen u sv. Ignáce v Praze na kněze. Poslední rok teologie vykonal v Heytroph College v Anglii a třetí probaci v roce 1946−1947 v Paray le Monial ve Francii.

Pro své výtečné nadání, zvláště pro filosofii, byl určen otcem provinciálem ke studiu speciálního kursu filosofie na Gregoriáně v Římě, aby po návratu posílil profesorský sbor našeho Filosofického institutu. Svá římská filosofická studia zakončil doktorátem. To už bylo doma všechno jinak, takže zůstal v Římě ve Vatikánském rozhlase a od roku 1953 byl profesorem na Gregoriánské univerzitě. Učil theodiceu (neboli teologii naturalis) a vykládal Aristotelovy texty (viz dispozice 1965). Na této proslulé univerzitě vyučoval však později převážně jen kosmologii, celkem patnáct roků. Dne 15. července 1969 jej sklátila zákeřná nemoc předčasně do hrobu. Je pochován v Campo Verano v Římě.

Protože si nedovedeme představit zahraniční profesorské působení P. Kořínka a jeho život zhodnotit, chci použít slov delegáta otce generála pro římské mezinárodní domy v roce 1969 P. Mc Voola, který při zahájení nového školního roku na Gregorianě při bohoslužbách u sv. Ignáce 11. října 1969 řekl:

"Při této mši svaté chceme také vzpomenout duší těch našich kolegů, kteří už nejsou mezi námi, a letos obzvláště dobrého P. Aloise Kořínka, zemřelého právě v uplynulém létě. Jeho smrt byla pro nás ranou nejen proto, že přišla tak náhle, ale také proto, že přeťala jeho kariéru zrovna uprostřed činnosti, v níž jeho fakulta a celá univerzita skládala tak krásné naděje pro příští léta.

P. Kořínek byl řeholník opravdu pokojný a skromný, beze všech nároků pro sebe, takže skoro podceňoval svoje schopnosti. Bylo to pro mne milé překvapení, když jsem ho na začátku jeho nemoci navštívil na klinice. Nalezl jsem jeho pokoj pěkně vyzdobený květinami − byl to dar od studentů jedné koleje. V této době často slýcháme o studentech všech zemí, o jejich ideovém zmatku, jejich ideové nespokojenosti a přepjaté náročnosti. Dělalo mně v tu chvíli dobře, že jsem přišel do styku se studenty, kteří byli vděčni svému profesorovi, protože jeho přednášky prozrazovaly důkladnou přípravu, braly v úvahu studentské obtíže a pokud možno je řešily. O P. Kořínkovi je známé, že vypracováním tezí usnadňoval svízelné a někdy i bezradné úsilí studentů, udělat zdařilou syntézu svých znalostí v seminárních pracích nebo v písemných licenciátních či doktorských pracích. Sami studenti uvedli tyto důvody, aby vysvětlili květiny v jeho nemocničním pokoji..."

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 390−393.