F. Václav Vaníček

Rodištěm Fr. Vaníčka byla Bystřice u Libáně v diecézi litoměřické. Po obecné škole pracoval doma v hospodářství. Nebyl vyučen žádnému řemeslu. V roce 1912 narukoval na vojnu do Jičína. Vojenská služba se mu protáhla o celou světovou válku. Bojoval na ruské a italské frontě. Dne 10. listopadu 1918 se vrátil domů k hospodaření. Zakrátko se však rozhodl pro službu Bohu v řeholním životě. Po přijetí otcem provinciálem a po kandidatuře v Praze byl 25. srpna 1922 poslán do noviciátu do Trnavy. Tam také složil za dva roky první řeholní sliby. Po slibech byl do září v Ružomberku kuchařem.

Dne 2. září 1924 byl přeložen na Velehrad, kde zůstal do roku 1933, nejprve jako kuchař, potom jako hospodář. Jen pět měsíců byl kuchařem v Benešově, a to od prosince 1933 do dubna 1934. Na tři roky odchází jako kuchař do Opavy, pak byl také jeden rok kuchařem v Českém Těšíně − do roku 1938. Necelý rok byl na Velehradě pomocníkem hospodáře, potom rok v Praze-Bubenči domovníkem a topičem. Dva roky byl kuchařem v Hradci Králové. Čtyři roky byl na Velehradě pomocníkem v hospodářství a nakonec od roku 1946 do zajištění v roce 1950 byl vrátným a staral se o refektář na Svatém Hostýně. Z Hostýna byl převezen do Bohosudova. Vystřídal ještě Osek a Králíky. Jako starý byl 15. dubna 1953 převezen na Moravec. Tam žil až do své smrti a pomáhal, kde se jen dalo. Byl zvyklý práci. Tento zbožný bratr je pochován mezi tak mnohými našimi na moraveckém hřbitově.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 390.