F. Karel Vetchý

Narodil se ve Vídni v Rakousku. Rodina pocházela z Předína, kam se později vrátila. Tam malý Karel vychodil obecnou školu. V Třebíči se vyučil stolařem. V Jihlavě sloužil na vojně dva roky. Rozhodl se pro řeholní život a vybral si Tovaryšstvo Ježíšovo. Dne 10. listopadu 1902 začal na Velehradě noviciát a 13. listopadu 1904 složil své první řeholní sliby. V letech 1904−1910 byl stolařem na Velehradě a od roku 1910 do vypuknutí války tamtéž kostelníkem. Za první světové války od 1. srpna 1914 do 10. listopadu 1918 bojoval na frontě v Rusku a v Itálii. Po šťastném návratu byl jako stolař na těchto místech v naší provincii: Velehrad, Praha-Bubeneč, Praha-Smíchov, Svatý Hostýn, Praha - sv. Ignác, Svatý Hostýn, Praha - sv. Ignác. Od roku 1947 do zajištění v dubnu 1950 byl stolařem v Děčíně.

Fr. Vetchý byl zručný a důkladný řemeslník. Zhotovil mnoho různého nábytku pro celou provincii. Nedávno jsem měl možnost vidět po mnoha letech jím udělané lavice do kaple konviktu v Praze-Bubenči (pracoval na nich s jiným výtečným stolařem, Fr. Kováčem). Po zrušení gymnázia v Bubenči se o tyto lavice postaral P. Verner, bývalý žák. Použil je v novém kostele sv. Jana Nepomuckého v Praze-Košířích, kde byl farářem. V roce 1990 pořídil nové stylové lavice, vhodnější do interiéru. Staré lavice toužil navrátit Tovaryšstvu. Nabídl je provincialátu po obnově provincie v roce 1990. Protože jsem se domníval, že budou už velice staré, chtěl jsem je nejprve vidět. Byl jsem překvapen, jak jsou krásné, jak pevně a moudře provedené. Byly převezeny do Bohosudova P. Cukrem, který je uplatnil v kapli znovu budovaného gymnázia.

Bratr Vetchý byl především poctivý řeholník. Dovedl velice poutavě vyprávět příběhy ze svého života i ze své práce, ale stejně dobře a zasvěceně hovořil i o duchovních věcech. V dubnu 1950 byl zajištěn v Děčíně. Dostal se do Bohosudova a do Oseka, kde pomáhal zařizovat stolařskou dílnu stroji, které byly svezeny do Oseka z různých klášterů, ze všech našich, ale i z klášterů jiných řádů. Z Oseka už jako 74letý přišel do Králík a odtud 15. ledna 1953 na Moravec. I na Moravci až do své požehnané smrti stále něco kutil. Je pochován na Moravci.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 380−381.