F. Prokop Bednář

Byl rodem z východních Čech. Narodil se v Dlouhé Třebové u České Třebové. Po základní škole v rodišti se vyučil v České Třebové tesařem. Řemeslu se po vyučení dlouho nevěnoval. Přesedlal na "šoféřinu" a před vstupem do Tovaryšstva byl autodopravcem. Do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova nastoupil v Benešově 30. července 1935. Za dva roky na to, na svátek sv. Ignáce, složil první řeholní sliby.

V roce 1937 byl přeložen do Prahy k sv. Ignáci a pracoval převážně jako řidič. Po dvou letech odešel na Velehrad a sloužil komunitě jako ošetřovatel nemocných a sklepník. V roce 1943 přišel zpět do Prahy, ale do scholastikátu, který tehdy po zabrání domu na Ječné byl dočasně na Strahově. Již v roce 1944, po zatčení profesorů a studentů, byl poslán opět na Velehrad. Tam pomáhal v hospodářství, byl nákupčím a řidičem. V roce 1949 byl přeložen do Děčína jako nákupčí a ošetřovatel nemocných. V Děčíně byl zajištěn a odvezen s ostatními do Bohosudova. Z Bohosudova přišel s ostatními do Oseka.

Když byli vybíráni bratři na práci na klíčavské přehradě, byl vybrán také bratr Bednář. Po skončení práce na klíčavské přehradě nastoupil do ústavu pro hluchoněmé v Šebetově u Boskovic, kde pracoval Fr. Trochta. Dnes už nemohu přesně zjistit, jak dlouho tam byl, ani proč odešel. Odešel do Snědovic. Zemřel však v Roudnici nad Labem.

Z knihy Jana Pavlíka Vzpomínky na zemřelé jezuity, narozené v Čechách, na Moravě a v moravském Slezsku od roku 1814, Refugium Velehrad-Roma, Olomouc 2011, s. 353.