Dokumenty

Tam, kde je obdiv, většinou najdeme i závist

Miroslav Herold

V letošním roce si připomínáme dvě stě let od znovuzřízení Tovaryšstva Ježíšova. Je to však docela zvláštní, protože od založení jezuitského řádu nikdy nenastal čas, že by jezuité nebyli přítomni nikde na světě. I od onoho 21. července 1773, kdy papež Kliment XIV. brevem Dominus ac Redemptor ruší Tovaryšstvo a sáhodlouze vysvětluje, proč tak činí, byla zachována jistá kontinuita. Od tohoto okamžiku se řád sice opravdu oficiálně uzavírá a jeho existence přestává, avšak papežské vyhlášení bylo podřízeno politické vůli. To znamená, že panovníci měli právo rozhodnout, zda tento papežský dokument bude na jejich území uveden v platnost, anebo ne. Díky této skutečnosti jsme vstoupili do velice zajímavé historické situace, že totiž existuje jakási diskontinuita a kontinuita Tovaryšstva Ježíšova. Byly oblasti, kde řád mohl nadále existovat a postupem času spět k oficiálnímu obnovení pro celý svět, a byly samozřejmě oblasti – a těch bylo mnohem více, kde řád opravdu zmizel z povrchu zemského.

Co vedlo ke zrušení jezuitského řádu?

Tovaryšstvo Ježíšovo se tak angažovalo na různých frontách a polích působnosti v apoštolském těle církve, že si zjednalo veliký obdiv. Ale tam, kde je obdiv, většinou najdeme alespoň jednu ze zúčastněných stran, která začne závidět, mít připomínky, či případně úplně nenávidět organizaci, která se dostává na výsluní, je příliš na očích a dosahuje jasných, neoddiskutovatelných, mnohdy pozitivních výsledků, opravdu úspěchů. Myslím, že poměrně razantní zastavení existence a působnosti Tovaryšstva Ježíšova souviselo s tím, že tento řád byl úspěšný. Že se mu opravdu dařilo sledovat povolání, které dostal do vínku, totiž hlásat víru, a to v co největší šíři, aby se dobrá zvěst o Bohu dostala ke všem lidem; že se mu dařilo nacházet i správný slovník, překládat onu zvěst do srozumitelného jazyka jiných kultur atd.

Dovedeme si představit, že hlásat Boží zvěst na tomto světě byla obrovská výzva, na kterou jezuité neustále hledali nové a nové odpovědi, ale přitom určitě naráželi i na jisté nepochopení. Někdy to možná dělali takovými způsoby, že se to nelíbilo dokonce ani členům církve samotné. Někdy možná mohli vzbudit dojem, že si hrají na příliš elitářskou organizaci – že jsou to ti oni, kteří tomu rozumí, kteří to dělají nejlépe, kteří na to mají, protože od svých přátel a dobrodinců dostávají neuvěřitelné finanční podpory. Že jsou to ti, kteří jsou podporováni přímo panovníky, jsou zváni k tomu, aby byli zpovědníky na královských a panovnických dvorech, aby byli teology biskupů a arcibiskupů, aby byli poradci v samotném Římě, kteří budou ovlivňovat smýšlení v církvi, ale vlastně se budou do jisté míry podílet i na ztvárňování politické a společenské situace. To všechno byly věci, které musely vyvolávat otázky v samotné katolické církvi. A podíváme-li se za hranice katolické církve, je jasné, že tento řád musel být v mnohém ohledu trnem v oku jiným křesťanským denominacím, byť ze strany Tovaryšstva byly snahy najít společnou řeč, která by vedla k dialogu.

Chyby jednotlivců

Existovaly různé pohledy na činnost Tovaryšstva, jež tento řád hodnotily jako organizaci, která je sice do jisté míry úspěšná, ale dopouští se i chybných kroků, a bylo by potřeba ji nějakým způsobem reformovat. Jako historik si však kladu otázku: Opravdu bylo Tovaryšstvo v některých svých činnostech nevěrné svému původnímu poslání apoštolského řádu? Opravdu se dopouštělo tak děsných zlořádů, že by například zpronevěřovalo majetek? Po teologické stránce že by někdy zacházelo za hranice zdravé nauky? V morální teologii že by bylo příliš laxní a liberální? Pokud se týče politické nauky tehdejší doby, opravdu jezuité hlásali např. myšlenky typu, že královražda je legitimní způsob přístupu společnosti vůči špatnému panovníkovi?

Tyto a podobné věci se vyčítaly jezuitům, a to i od samotných katolíků. Ve skutečnosti však tyto chybné kroky činili pouze jednotlivci. Například myšlenku, že by královražda byla legitimním způsobem řešení tísnivé politické situace, hlásal pouze jeden jediný jezuita. Nemůžeme z toho tedy vinit celý řád. Podobně v ekonomické oblasti se někteří jezuité dopustili chybných kroků, ale nemůžeme vinit celý řád z toho, že by zpronevěřoval dary, které dostal. Spíše než tyto jednotliviny je důležité vidět celého ducha oné doby.

Pokračování příště.
Redakčně upraveno.

 odeslat článek     vytisknout článek