Dokumenty

Současná uprchlická krize – výzva a naše odpověď

Redakce Jesuit.cz

Drazí evropští vyšší představení, drazí spolubratři a přátelé,

v posledních několika dnech jsme všichni viděli děsivé fotografie uprchlíků, kteří umírají, když se snaží dostat do bezpečí v Evropě. Většina z nich pochází ze Sýrie, Afghánistánu a dalších míst, jako jsou Somálsko a Eritrea, které devastují válečné konflikty. Jako Evropané jsme vděční, že naše tradice s sebou nese mnoho velkorysosti a solidarity, slova politiků to však v tuto chvíli bohužel nevyjadřují. S výjimkou jedné nebo dvou zemí se v příliš mnoha reakcích hovoří o přitvrzení postoje, o strachu a uzavírání hranic. Terminologie, kterou používají dokonce i politici, bývá extremní, a to veřejnému mínění ani jedincům nijak nepomáhá pochopit zoufalou situaci, ve které se tito lidé ocitají, a že to ve skutečnosti jsou uprchlíci, kteří si svým útěkem chtějí zachránit život.

Můžeme si připomenout situaci čtyřicátých let 20. století, po druhé světové válce, kdy tolik lidí prchalo před válečným ničením a kdy byla přijata Ženevská úmluva o ochraně uprchlíků. Tehdy to byl paprsek světla – znamení solidarity, znamení závazku k mezinárodní soudržnosti a soucitné vykročeni k těm, o nichž jsme věděli, že tolik trpěli, a jejichž utrpení pokračovalo i nadále.

Je potřeba, aby si naše dnešní evropská společenství připomněla, že těchto hodnot solidarity a pohostinnosti je v současné době zapotřebí vice než kdy jindy. Srovnáme-li současnou uprchlickou krizi s obdobnými krizemi v minulosti, ke kterým došlo v jihovýchodní Asii a Africe, či po druhé světové válce, zjistíme, že se jim vyrovná. Jezuitskou službu uprchlíkům (Jesuit Refugee Service, JRS) založil otec Arrupe v pohnutí útěchy a soucitu, když viděl tíživou situaci lidí, kteří na lodích připlouvali z Vietnamu. Neutěšené poměry tolika lidi, kteří dnes na útěku před válkou, především v Sýrii, na lodích připlouvají přes Středozemní moře, se dotýkají také našeho srdce. Jezuité a ti, kdo k nám mají blízko, s tím chtějí něco dělat a chtějí vidět, že s tím něco dělá Tovaryšstvo.

Jsme hrdí na práci JRS v mnoha částech Evropy, kde po řadu let nepřetržitě pracuje na poli přístupu k ochraně, zadržování a dalších otázek. Nyní je zapotřebí nových iniciativ. JRS se již nasazuje v předních liniích, zkoumá iniciativy v Řecku a také doufá v zahájení projektu v Maďarsku. Chtěl bych povzbudit tyto iniciativy a poprosit je, aby se co nejrychleji pustili do akce. Žádám vyšší představené, aby podporovali a povzbuzovali tyto nové iniciativy, které překračují hranice provincií, a vyzývám vás všechny, abyste pomohli, jak můžete. Musíme jednat společně v solidaritě – některé menší provincie a regiony chtějí pomáhat, ale na vlastní pěst toho mnoho udělat nemohou.

Děkuji Jean-Marie Carrièrovi, vedoucímu JRS Evropa, a jeho týmu za práci, kterou dělají, a žádám ho, aby při rozvoji těchto nových projektů spolupracoval s místními provinciemi a regiony. Naše úsilí na konkrétních územích bude nepochybně skromné – nejsme velká nevládní organizace a nic nenasvědčuje tomu, že budeme jednat jako taková organizace. Malé, křesťansky motivované projekty však mohou byt prorockými znameními toho, že Království přichází, že chudák je pozdvihován, že cizinec je přijímán a že systém útlaku je zpochybňován. Jistě pravě toho je nyní zapotřebí – prorockých slov a činů, které ukazuji cestu vpřed ke kontinentu, jenž usiluje o znovu nabytí a vyjádření svých hodnot.

Tento dopis poukazuje především na současnou situaci uprchlíků a na činnost JRS, chci však vzpomenout také práci s migranty v řadě našich provincii a regionů po cele Evropě a vzdát jí uznání. Jezuité a jejich kolegové, často za velmi obtížných okolností a s nepatrnými zdroji, pracují ve prospěch přistěhovalců, ať už těch, kteří přišli nedávno, či těch, kteří zde žijí již nějakou dobu. Tato práce, zaměřená na lidi, na něž by naše společnost bohužel často raději zapomněla, si zaslouží úcty a podpory.

Konkrétní kroky v současné situaci

Téma azylu a migrace jistě představuje složitou otázku, prostým faktem však je, že nakonec umírají lidé. V tomto určujícím okamžiku můžeme a musíme podat pomocnou ruku. Děkuji tolika z vás, kteří toho již děláte tak mnoho.

Křesťanské kořeny našeho kontinentu

S úctou,
P. John Dardis, SJ
Prezident Jezuitské konference evropských provinciálů (CEP)

Sobota, 5. září 2015

Zdroj/ Foto: CEP

 odeslat článek     vytisknout článek