Články / Rozhovory Dnes je 4. 11. 2024  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Rozhovory

         A     A     A

Ve službě Božího poslání

Pondělí, 28.3.2016
Rozhovor s otcem generálem o poslání a spolupráci v jezuitském řádu

Redakce Jesuit.cz

V pořadí třetí, březnový, rozhovor z nové řady konverzací, které s generálním představeným jezuitského řádu Adolfem Nicolásem vedou jezuité z oddělení mediální komunikace a PR římské generální kurie, je zaměřen na poslání a spolupráci v Tovaryšstvu Ježíšově. Dotýká se mimo jiné podílu na společném Božím poslání v církvi i stále intenzivnější spolupráce jezuitů s laiky a sdílení ignaciánské spirituality.


Třicátá čtvrtá generální kongregace jezuitům připomínala, že jsou „služebníky Kristova poslání“. Mohl byste vysvětlit tento pojem z hlediska univerzálnosti jezuitského povolání?

V myšlení církve došlo v tomto ohledu k vývoji, který má vliv na naše poslání. Po dlouhou dobu si různá náboženská společenství – a my s nimi – myslela, že mají zvláštní poslání uvnitř církve. My jezuité jsme na 34. generální kongregaci definovali své poslání jako součást Kristova poslání a sami sebe vnímáme jako jeho služebníky. V poslední době začala církev pociťovat, že pokud Bůh Otec je zdrojem všeho dobrého, je také zdrojem poslání. Papež Benedikt často používal výraz Missio Dei, aby tak vyjádřil toto nové vědomí. A také to souzní s tím, co sv. Ignác říká v rozjímání o tajemství Vtělení. Je to Bůh Otec, kdo říká: „Zachraňme lidské pokolení.“

Rozměry našeho poslání nezávisí na počtu našich členů. I kdybychom měli desetkrát více jezuitů, než máme dnes, naše poslání by bylo ještě větší, než bychom si kdy dokázali představit. Zásadní otázkou je, co Bůh chce dělat s lidstvem a pro jeho dobro. Tovaryšstvo nikdy nepovažovalo historii a realitu za něco, co nesouvisí s naším posláním. Jestliže v současnosti existuje tolik laiků, kteří jsou ochotní pracovat pro druhé a zajímají se o ignaciánskou spiritualitu, měli bychom to brát jako znamení, že nová doba, a skrze ni Bůh, nás zvou k tomu, abychom postupovali odlišným způsobem. Jinými slovy, nemůžeme si nadále myslet, že naše práce je „naše“, nebo že vykonáváme „své“ omezené poslání; musíme si uvědomit, že jsme jen jednou nepatrnou součástí Božího poslání v církvi.

„Naše“ apoštolská díla (školy atd.) někdy ve skutečnosti už ani nejsou „naše“ v tom smyslu, že na nich již nezastáváme vedoucí pozice. Co byste řekl jezuitům, kteří by snad měli strach z těchto změn?

Tato díla ve skutečnosti nikdy nebyla „naše“, byla pouze součástí většího podniku. Jestliže dějiny a skutečnost jsou způsoby, jakými nám Bůh říká, že se musíme změnit a pružně reagovat na nové výzvy, možná se nás snaží nasměrovat k novým způsobům, jak pracovat v jeho jménu. Snad nás nutí k tomu, abychom přehodnotili úlohu, kterou hrajeme v těchto institucích. Možná nás zve k tomu, abychom znovu založili Tovaryšstvo a abychom ze svých ignaciánských pokladů učinili dědictví, které má být nabízeno kněžím i laikům, všem, kdo chtějí sdílet vizi a poslání sv. Ignáce.

Když jsme začali předávat své charisma laickým vedoucím pracovníkům, jak to bude s příští generací? Tedy s další generací laických lídrů, kteří už třeba nebudou znát žádné jezuity? Je třeba vymyslet odlišný plán?

To je starostí mnoha jezuitů, kteří jsou vážně zapojeni do spolupráce s laiky. Zkušenost nás učí, že není těžké najít vynikajícího, profesionálního a vysoce motivovaného laika, který by mohl řídit instituci. Otázka se týká spíše budoucnosti. Kdo po něm nebo po ní převezme vedení instituce? Jak můžeme zaručit, že katolická identita a ignaciánský duch instituce budou zachovány alespoň po následující dvě nebo tři generace? V někdejší provincii Loyola si jezuité mysleli, že část řešení spočívá ve vytvoření apoštolských komunit, které budou nositeli identity a ducha instituce. To samozřejmě znamenalo zajistit kvalitní vzdělání a intenzivní formaci v ignaciánských hodnotách a pedagogice. Tyto kurzy byly nabízeny zdarma, jak se dalo očekávat, ale jen asi 80% se jich zúčastnilo.

Co představuje nové hranice v „poslání a spolupráci“?

Pokud jsou v případě apoštolského díla hranice definovány kategoriemi „kam?“, „pro koho?“ a „pro co?“, o hranicích rozhodnou větší apoštolské potřeby a všechna ignaciánská kritéria, která platí pro apoštoláty. Existuje také několik výzev v rámci dynamiky spolupráce, a to bude velkou zkouškou pro našeho evangelního ducha a naši evangelní oddanost.


Zdroj: SJWeb.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
3.12.2017 Svědčit o evangeliu uprostřed asijské kultury
29.10.2017 Asistent otce generála na návštěvě české provincie
23.10.2017 Generální představený jezuitů zavítal do Brazílie
14.10.2017 Jeden rok od zvolení nového otce generála
13.2.2017 P. Adolfo Nicolás se vrací na Filipíny



Náš tip





Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže
Za všechny, kteří ztratili dítě
Modleme se, aby všichni rodiče, kteří truchlí nad úmrtím syna nebo dcery, našli ve svém společenství podporu a získali od Ducha Utěšitele pokoj srdce.

Národní úmysl
Za pečující
Modleme se, aby ti, kdo dlouhodobě pečují o potřebné, nalézali prostor na obnovu svých sil v Božím slově, svátostech a přátelských vazbách.

více »

Nejbližší duchovní akce

Kněžské exercicie


Duchovní obnova pro manžele


Kněžské exercicie


Duchovní obnova pro všechny


více »

Kalendárium

Svátek všech jezuitských světců

Vzpomínka na zemřelé z TJ


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil