Rozhovory

Eucharistie nás učí velkorysosti a lidskosti

Redakce Jesuit.cz

Zdá se, že pro některé katolíky je eucharistie těžko pochopitelná. Co byste řekl těm, kdo mají pocit, že k eucharistii nemají velkou „úctu“? Jak by svůj vztah k eucharistii mohli rozvíjet?

Někdy se stáváme oběťmi svých vlastních neporozumění nebo špatné katecheze. U eucharistie jsme tak moc a tak dlouho zdůrazňovali reálnou přítomnost, že jsme zapomněli na mnoho dalších jejích aspektů, které se dotýkají našeho každodenního života a mohly by v nás vzbudit větší úctu. Vezměme si například prostý fakt, že eucharistie je výměna darů – dostáváme chléb jako svou každodenní potravu; část tohoto chleba bereme a nabízíme ji Bohu; Pán tento chléb proměňuje a dává nám ho zpět; a my na takovou velkorysost odpovídáme tím, že se stáváme darem pro druhé. Eucharistie je výměna darů, která nikdy neustane a která může změnit naše životy.

Nebo se podívejme na své vzpomínky, které jsou obvykle negativní, ne-li nešťastné; slavení eucharistie naše vzpomínky promění. Nechceme být otrokem vzpomínky na to, jak nás někdo urazil, nebo na to, že jsme ve škole dostali špatnou známku... Při tom, když se křesťané scházejí ke společnému slavení, se učíme, že můžeme vzpomínat na Boží lásku, připomínáme si Ježíšovo sebedarování až do konce, což je něco mnohem většího a hlubšího než nepatrné urážky naší osoby či naše nepohodlí. Jinými slovy, eucharistie nás učí tomu být velkorysí, lidští a otevření v našich vztazích a překonávat špatné vzpomínky, které všichni během své životní cesty shromažďujeme. Mohli bychom pokračovat mnoha dalšími významy eucharistie: usmíření, díkůvzdání, přijímání, obětování, atd., ale není na to čas ani prostor.

Jezuité jsou ve svém životě někdy velmi zaneprázdněni nejrůznějšími činnostmi. Myslíte si, že je nutné, aby našli svůj střed v eucharistii? Proč?

Myslím si, že eucharistie pro nás má obrovskou sjednocující sílu. Jak jste řekl, vedeme velmi nabité životy plné rozmanitých aktivit. Naše poslání nás přivádí k druhým, do různých osobních a společenských situací. Potřebujeme střed, čas a prostor, kdy a kde můžeme všechno sjednotit a vědět, že je to Pán, kdo to činí, protože je přítomen v našem životě. Eucharistie je tímto místem a časem. Svatý Ignác žil tuto skutečnost a svá nejdůležitější rozhodnutí činil při eucharistii.

Myslíte si, že existuje specificky jezuitský typ spirituality zaměřené na eucharistii a mši svatou?

Myslím si, že na tuto otázku mohu odpovědět kladně, a zároveň aniž bych to považoval za něco tak zvláštního, že ostatní křesťané by se na našich mších nemohli cítit doma. V tomto ohledu není naše praxe špatná. Jezuitské mše jsou slaveny s odmlkami, s důstojností, v rytmu, který vyzývá k meditaci a interiorizaci. Věřím, že mohu říci, že jezuité slaví eucharistii velmi podobným způsobem, jak ji slaví současný papež. Je v ní přítomno rozjímání nad Božím slovem, odmlka na zvnitřnění vzpomínek během slavení a zápal ve spojení s Ježíšem Kristem.

Rozhovor připravil P. Patrick Mulemi, vedoucí oddělení mediální komunikace a PR na jezuitské generální kurii v Římě.

Zdroj: SJWeb. Foto: EYM.

 odeslat článek     vytisknout článek