Aktuality

Mučedník, který umřel smíchy

„Připomeneme si výročí Kajprovy smrti, jež byla ihned považována za mučednickou. Není to ale martyr, jakého bychom snad čekali. Nebyl popraven ani utýrán. Zemřel, protože jej pro jeho víru v Ježíše Krista, věrnost církvi a službu slova trýznili čtyři roky nacisté a potom devět let komunisté. Jeho organismus se tím – a nedostatečnou zdravotní péčí – strávil jako vosk svíce, jež hoří na Božím oltáři,“ uvádí v pozvánce na mši profesor fundamentální a dogmatické teologie na KTF UK v Praze Vojtěch Novotný, který se Kajprovou osobností dlouhodobě zabývá a věnoval mu například monografii Maximální křesťanství.

„Dne 13. září 1959 dostal na dvoře leopoldovské věznice infarkt a byl přenesen do vězeňské nemocnice. Když se tu ve čtvrtek 17. září večer natahoval pro bažanta a od srdce se přitom smál jakémusi žertu, dostal druhý, masivní infarkt, a zemřel. Nic okázalého. A přece. Jeho radost je zřejmým projevem toho, že se na něm naplnilo slovo evangelia: ʽBlahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnuʼ (Mt 5,11–12). ʽMějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. [...] Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milujíʼ (Jak 1,2.12). To je také důvod, proč si P. Adolfa Kajpra SJ připomínáme a proč ho provází pověst mučednictví a svatosti,“ uzavírá svou pozvánku na nedělní mši u Ignáce profesor Novotný.

Zdroj: Kostelignac.cz. Redakčně upraveno.

(smi)

 odeslat článek     vytisknout článek