V médiích

Mlčení Boha jako hluboká duchovní zkušenost

Lenka Češková

Film Mlčení se zakládá na stejnojmenném románu japonského spisovatele Šúsaku Endó (1923–1996) z roku 1966. Zasazen je do první poloviny 17. století a vypráví příběh portugalského jezuitského kněze Sebastiãoa Rodriguese, který byl společně s jedním ze svých spolubratrů poslán do Japonska, aby sloužil tamním katolíkům, krutě pronásledovaným japonským režimem. Současně má také zjistit, co se stalo s jejich někdejším učitelem a spolubratrem z portugalské provincie Cristóvãoem Ferreirou, o kterém se proslýchá, že se na mučidlech zřekl své víry.

Drama příběhu ukazuje víru stojící v protikladu k soucitu; mlčení, o kterém se hovoří v názvu díla, je mlčením či lhostejností Boha tváří v tvář bojům, které ve svém svědomí svádějí utiskovaní. „Mlčení zkoumá vztah mezi vírou, zradou a mučednictvím. Klade mnoho složitých otázek, které budou pravděpodobně vést k mnoha diskuzím o tajemství zla, utrpení, mučednictví a mlčení Boha, ale také o povaze víry a soucitu. Charakteristiky Japonců jsou velmi propracované, takže divák se nepohybuje na bezpečném poli, kde by mohl stranit pouze Evropanům a utlačovaným, jako je tomu například ve filmu Misie,“ uvedl po soukromém promítání filmu před jezuitským publikem, které se konalo 29. listopadu na půdě Papežského orientálního institutu v Římě, chilský jezuita Antonio Delfau.

Touha po živém Bohu

„Je to pro mne příběh o lidské slabosti, strachu, bolesti a pochybnostech o víře, ale i o ohromné naději a touze, které mají poslední slovo navzdory všemu nelidskému, jemuž je přihlížející vystaven. Je to příběh, který mi nabízí zrcadlo, do něhož se musím podívat, chci-li být upřímný sám sobě a tento pohled ustát,“ svěřuje se český scholastik. „Když jsem přicházel na univerzitu, kde se film promítal, vítaly mne úsměvy spolubratrů a živé, hlasité rozhovory plné humoru. Jaký však kontrast po ukončení projekce. V prostoru se rozhostilo ticho s občasnými skromnými komentáři a letmými pohledy, pokusy o úsměv zjevně zasažených diváků,“ uzavírá Jiří Hebron.

„Mlčení je intenzivní a silný film, který člověka nenechá lhostejným. Není to žádný hrdinský epos, naopak ve mně vyvolal spoustu otázek a nejistot. Nevypráví o světlé stránce dějin jezuitů. Je pravda, že mnoho jezuitů dalo svůj život pro víru v Japonsku, ale v tomto filmu vidíme tu druhou stranu, příběhy těch, kdo nenašli sílu k tomu, aby podstoupili mučednictví. Je to tedy film o lidské slabosti a o mlčení Boha jako o hlubokých duchovních zkušenostech,“ popisuje další z účastníků římské projekce, mladý jáhen Duarte Rosado, který v Římě dokončuje studia teologie a stejně jako protagonisté filmu náleží do portugalské provincie. „Otázky, které film na závěr klade, se jednak týkají utrpení a toho, co to znamená najít Boha ve vlastním utrpení a v utrpení druhých, a jednak se obracejí k mé vlastní víře: ‘Jak je pevná? Co by mohlo znamenat mlčení Boha v mém životě? Jak přijmout svou slabost? Jak se zbavit představy, že má víra je neotřesitelná?’ Existují hezké příběhy o víře, ale Scorseseho film není jedním z nich. Řekl bych, že není snadné se na tento film dívat, ale právě proto stojí za to ho vidět,“ doplňuje portugalský jezuita.

Herci se připravovali na duchovních cvičeních

„I kdybych měl na přípravu na tuto roli deset let, nebylo by to dost,“ uvedl Garfield pro New York Times. „Byl jsem naprosto uchvácen všemi jezuitskými záležitostmi a jezuitská spiritualita mě velmi zaujala. Příprava trvala téměř rok, a když jsme přijeli na Tchaj-wan, prýštilo to ze mě,“ popisuje známý americký herec. Během přípravy na něj měla hluboký vliv právě zkušenost duchovních cvičení. „Při duchovních cvičeních pomocí své imaginaci doprovázíte Ježíše celým jeho životem od početí až po ukřižování a vzkříšení. Kráčíte s Ježíšem, mluvíte a modlíte se s ním a také s ním trpíte. A je to zničující pocit, vidět, jak je s někým, kdo byl vaším přítelem a koho milujete, tak brutálně zacházeno,“ přibližuje svou zkušenost z ignaciánských duchovních cvičení Andrew Garfield.

Duchovní disciplína obou herců, a zvláště Andrewa Garfielda, zapůsobila i na režiséra filmu Scorseseho. „Mluvil jsem s lidmi, kteří se pokoušeli udělat si tato cvičení a vydrželi to jen tři dny... A tento mladý muž je skutečně zvládl!“ uvedl Scorsese a doplnil, že herec se někdy při chůzi dostal do takového meditativního stavu, že začal točit, aniž by mu o tom řekl, aby ho nevyrušil v soustředění. „Rodrigues podniká ožehavou a delikátní cestu. V průběhu let jsem kvůli jeho roli hovořil s mnoha herci... Některým jsem duchovní záležitosti musel vysvětlovat. Andrew jimi skutečně žije,“ přibližuje režisér.

Třetího z protagonistů filmu ztvárnil Liam Neeson, který si jezuitského kněze zahrál již roku 1986 ve známém filmu o působení jezuitských misionářů v Jižní Americe, Misie. Úlohu poradce tehdy zastával americký jezuitský básník a pacifista Daniel Berrigan, který zemřel počátkem letošního roku ve věku 94 let. „Vzpomínám si, jak otec Dan říkal: ʽVíte, že Stanislavskij založil svá cvičení pro herce na Duchovních cvičeních sv. Ignáce?ʼ Celou dobu to slyším. Skutečně to na mě zapůsobilo,“ vzpomíná Neeson na mši, kterou P. Berrigan slavil během natáčení filmu Misie v Kolumbii s herci, mezi něž patřili i Robert De Niro a Jeremy Irons.

Zdroj: Jesuit.org.uk, America Magazine
Foto: Kerry Brown/Paramount Pictures

 odeslat článek     vytisknout článek