Články

Svědčit o evangeliu uprostřed asijské kultury

Redakce Jesuit.cz

Jako mladý jezuita měl P. Arturo Sosa strach, že bude poslán pryč z Venezuely. „Byl jsem tak nadšený z misie ve Venezuele, že jsem nechtěl slyšet slova ʽMohl bys jít tam a tam?ʾ,“ vzpomíná P. Sosa a dodává, že dnes se najde mnoho mladých jezuitů, kteří smýšlejí přesně naopak a nemohou se dočkat, až budou posláni na zahraniční misii. „Mladé muži přitahuje do Tovaryšstva svědectví jezuitských misionářů. Když se ale sami stanou jezuity, musejí mít na paměti, že nejsou vietnamskými či myanmarskými jezuity, ale že náleží k celosvětovému Tovaryšstvu, což znamená, že musejí být k dispozici pro univerzální poslání,“ zdůraznil otec generál.

„Být k dispozici je něco jiného než mít touhu jít na misii do zahraničí. Disponibilita pro poslání znamená ʽbýt poslánʼ – není to jen ʽmít touhu jítʾ. ʽBýt poslánʼ znamená něco jiného. Být poslán do jiné oblasti, do jiné země. Ale také být poslán do vaší domovské země, to je také misie, protože misie v rámci vaší vlastní kultury není vždy snadnější – vzpomeňme na Ježíše, který čelil nepochopení, když začal kázat svému vlastnímu lidu,“ uvedl P. Sosa. „Disponibilita neznamená jen jít do zahraničí na misie. Zůstat doma, protože jste obdrželi toto poslání, to je také druh disponibility,“ podtrhnul otec generál.

Bohatství církve

Druhou zastávkou během červencové návštěvy otce generála byla Kambodža, která je misijním územím korejské jezuitské provincie. „V Kambodži mají svůj vlastní způsob, jakým představují Pannu Marii. Je velmi bohatý, a dokonce i když nejste Kambodžané, poznáte univerzální symboly katolické církve a rozeznáte v nich místní kulturní tradice. S tím obrazem se dokážou identifikovat Kambodžané i katolíci. I v Indonésii existuje něco podobného. A také v Latinské Americe či v Africe, ne? To představuje bohatství církve v tomto smyslu,“ uvažuje otec generál.

Skutečným dialogem je sdílet život

„Jak vést dialog s lidmi, kteří nesdílejí naši víru, ale podílejí se na apoštolském poslání?“ táže se otec generál. „Duchovní cvičení říkají, že Bůh komunikuje s každou lidskou bytostí. To znamená, že musíme vidět a vnímat, jak Bůh komunikuje s ostatními a jak skrze ně také komunikuje s námi,“ vybízí P. Sosa. Jedním ze způsob, jak toho lze dosáhnout, je sdílet své životy. To se děje například na indonéské jezuitské univerzitě Sanata Dharma, kde někteří z muslimů, s nimiž se otec generál během své návštěvy setkal, vyučují více než třicet let. „Identifikují se s tím, co univerzita dělá. Mají velmi dobrou zkušenost s tamní výukou a studenti mají dobrou zkušenost s muslimskými profesory. Nejde tedy jen o formální způsoby dialogu. Myslím, že skutečný dialog představuje sdílet život,“ uvažuje P. Sosa.

Blízkost k chudým

Jeho druhá výzva pro mladé lidi se týká chudých, na které mají vždy pamatovat. „Inkarnace Ježíše Krista se uskutečnila uprostřed chudých lidí, takže když následujeme Ježíše, který se stal člověkem, nemůžeme si nevšímat chudých. Mladí lidé v církvi – a jezuité – jsou zváni, aby měli blízko k chudým. Blízkost k chudým je jednou z dimenzí naší křesťanské víry a velmi nás přibližuje způsobu, jakým jednal Ježíš,“ zdůrazňoval během své červencové návštěvy ve východní Asii generální představený Tovaryšstva Ježíšova Arturo Sosa.

Zdroj/Foto: JCAP.

 odeslat článek     vytisknout článek