Články / Dokumenty Dnes je 6. 10. 2022  
      English  RSS 
Aktuality
Články
Rozhovory
Názory
V médiích
Nové knihy
Dokumenty

Kdo jsme
Aktivity
Domy, kontakty
Akce

Jezuitou dnes

Kalendárium
Galerie
Online rozhovory
Humor
Kniha návštěv
Podpořte nás
Odkazy




Dokumenty

         A     A     A

Poslední soud

Pondělí, 29.11.2021
Část promluvy P. Adolfa Kajpra SJ z 12. února 1950

Alena Rousová

My někdy tak lačně sháníme vždy novou nějakou podívanou a jsme celí nešťastní, ujde-li nám někde nějaká. A přece, jak zblednou všechny tyto pozemské podívané před zářivou, nevyjádřitelnou slávou Kristova příchodu! Jak bychom se měli naň těšit, jak by toto těšení mohlo tlumit všechen náš neklid a naši netrpělivost a naši malichernou ješitnost, s kterou tak lpíme na svém zevnějšku, naši závist, s kterou se užíráme, zdá-li se nám, že někdo dostal více z oné pomíjející, vnějškové krásy! Poslední soud, zdánlivě tak děsivý, by se měl vznášet před našima očima jako skvělá, jedině skutečná budoucnost, cíl, k němuž spějeme. To by znamenalo být věřící, žít z víry.

Musíme ještě otevřít Apokalypsu a hledat v jejích obrazech pravý smysl Posledního soudu.

„Před jeho tváří uprchla země i nebe a nebylo po nich ani stopy.“ Země a nebe, o nichž se zde mluví, jsou hmotné, náboženské síly, kterým se obyčejně klaníme, jako by byly něco bez Boha, vidíme v nich skutečnou moc. A nyní se ukazuje Boží soud. Vše, nač člověk obyčejně spoléhá, co považuje za velké a mocné, se hroutí a rozpadá před zkoumavým pohledem Soudcovým. Ukazuje se Boží pravda spojená s mocí Boží. Pravda je základní podmínkou veškerého skutečného života. Je jeho živnou půdou a vzduchem. Ale v tomto životě je pravda bezbranná. Ba čím vyšší která pravda je, tím bezbrannější, tím méně se nám vnucuje, tím více apeluje na naši rytířskost, žádá, abychom ji poznali a uznali i v prostém šatě. Boží pravda se nám zjevila jako Dítě v plenkách, jako zbičovaný červ ležící pod křížem, jako kousíček chleba v Eucharistii, kterému se může kdokoliv posmívat, který může třeba zašlápnout do bláta. V den Soudu hodí však Boží pravda na váhu skutečnosti i svou moc. Svět žije bez Boha a myslí si, že si sám stačí. V každém z nás je větší nebo menší kus tohoto světa. Soudce přijde, aby ukázal, jak vratká je a vždycky byla ona naše soběstačnost.

Toto všechno platí ovšem již v soukromém, osobním soudu. Již při něm každý z nás pozná nezvratně, že jen Bůh je veliký. K čemu je tedy třeba onoho všeobecného soudu? Protože jenom celek je krásný a ne z celku vytržený zlomek. Protože jako jednotlivci nejsme nikdy úplní. Není žádného našeho skutku, ba ani žádné naší myšlenky, o které bychom mohli říci, že na ní nikomu nezáleží, není žádného sebe odlehlejšího záhybu v naší bytosti, kde bychom náleželi jen sobě bez jakékoliv zodpovědnosti vůči jiným. To vše se musí jednou stát zjevným. Jen tehdy bude Boží dílo skutečně dokonáno, jen tehdy bude ospravedlněna Boží Prozřetelnost, s kterou se jinak mnohdy hádáme, kterou tak často nerozumně obviňujeme. „Není nic skrytého, co by nebylo zjeveno,“ říká na jednom místě Kristus. A každý, kdo miluje pravdu a kdo trpí tolikerým farizejstvím, jímž jest náš život tak proniknutý, by se měl nesmírně těšit na onen den, kdy bude vše čisté a průhledné, kdy bude vše upřímné a pravdivé. Ale my toužíme po pravdě a pravdivosti jen tehdy, když cítíme, jak těžko se dýchá v atmosféře neupřímnosti, nepravdy a lži, zrovna tak jako voláme po spravedlnosti jen tehdy, když na nás osobně doléhá nějaká křivda. Máme-li však sami žít důsledně z pravdy, uskutečňovat pravdu, pak býváme příliš zbabělí, saháme také ke lži a přetvářce. Kéž by myšlenka na příchod Soudce působila v nás všech jako vychovatelka k pravdě!

A přece ono radostné očekávání Soudu není tak samozřejmé. Každý z nás má leccos ve svém životě, co by raději skryl, a pomyslí-li, že to bude jednou odhaleno před zraky všech, cítí ve tváři ruměnec studu. Není však žádné skvrny, která by se nedala smýt Krví Beránkovou. Ruměnec studu přechází v rozechvění vděčnosti a není zahanbující na čele, na němž září Kristova Krev. A tak každý, kdo je schopen aspoň jiskřičky pravé lítosti, se nemusí bát příchodu Soudcova. Každý, kdo je schopen aspoň jiskřičky pravé lítosti, by měl celou svou bytostí toužit po onom dni, jenž nebude vlastně Dies irae, den hněvu, nýbrž den pravdy a života, den svatosti a milosti, den spravedlnosti, lásky a míru.


Zdroj: Adolf Kajpr, Ministerium verbi (Kázání o mši svaté, o posledních věcech člověka a o rozličných aspektech víry), k vydání připravil Vojtěch Novotný, Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2017, s. 337-341).
Foto: Emanuel Vittek.


 odeslat článek     vytisknout článek



Související články
19.9.2022 Adolf Kajpr SJ jako předchůdce Druhého vatikánského koncilu
19.7.2022 Především bychom měli být vášnivci pro pravost svých niter, svých citů a slov
30.5.2022 Křesťan je stále v náruči Boží
13.4.2022 Smrt Ježíše Krista
8.12.2021 Blahořečení jezuitských kněží Martina Středy a Adolfa Kajpra se přibližuje



Náš tip

Rozhoduj se jako jezuita

Samuel Prívara, Pavel Banďouch

Denně stojíme před množstvím pro náš život méně nebo více důležitých rozhodnutí. Vždy bychom se ale chtěli rozhodnout správně. Co to ale vlastně je správné rozhodnutí? Křesťané věří, že rozhodování není záležitost pouhého rozumu, zároveň bychom se však neměli nechat vláčet emocemi…
více »






Úmysly Apoštolátu modlitby

Úmysl papeže Za církev otevřenou všem
Modleme se, aby církev, věrná evangeliu a odvážná při jeho ohlašování, byla místem solidarity, bratrství a otevřenosti a stále více žila v atmosféře synodality.
Národní úmysl Za volby do senátu
Modleme se, aby nově zvolení senátoři vykonávali svůj úkol poctivě a spravedlivě.
více »

Nejbližší duchovní akce

Duchovní cvičení pro všechny


Kněžské exercicie


Kněžské exercicie


Jednodenní duchovní obnova pro zaměstnance Charity


více »

Kalendárium

Památka bl. Didaka de San Vitores

Památka bl. Jana Beyzyma


JESUIT.CZ © 2006 Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova, Ječná 2, 120 00 Praha 2   webmaster: Tomáš Novák   design: Jozef Murin, Lukáš Kratochvil