Články

Na okamžik jsem zůstal jako bez sebe

František Kuběna

Právě nyní je proto nejvhodnější čas k tomu, abychom tuto osobnost, která je v našich zeměpisných šířkách neznámá, představili i našim čtenářům.

Narození a první krůčky

Chlapce pokřtili šestnáctý den a podle přání rodičů mu dali jméno Bernard. Narodil se totiž 20. srpna, kdy se slaví liturgická památka sv. Bernarda z Clairvaux. Na návrh faráře kostela Panny Marie v Torrelobatónu, kde byl pokřtěn, dostal také jméno František. Dítě tak rodiče svěřili pod ochranu sv. Františka Xaverského, jehož dřevěná socha se v tomto kostele těšila velké úctě.

V 9 letech Bernard přijal v Torrelobatónu svátost biřmování. O rok později odešel studovat do jezuitské školy v Medina del Campo, a po dalším roce se přesunul do jiné jezuitské školy, tentokrát ve Villagarcía de Campos. Tam byl také ve svých 14 letech se svolením rodičů přijat do jezuitského noviciátu, který ukončil prvními sliby těsně před svými 17. narozeninami. Další tři roky pak studoval nejprve filosofii na jezuitské škole sv. Petra a Pavla v Medina del Campo a pak teologii na škole sv. Ambrože ve Valladolidu.

Když měl Bernard 13 let, zemřel jeho tatínek Manuel Hoyos. Ve své závěti mimo jiné napsal: ?Mým synům doporučuji, aby žili v bázni Boží a podle svého svědomí, jednali a vystupovali správně podle svých povinností. Jen tak dosáhnou velké útěchy a především pak zalíbení v milosrdenství Jeho Majestátu, který je povede a osvítí ke své svaté službě a k vytrvání v ní až do smrti. Aby také zachovali poslušnost, úctu a obdiv ke své matce, dědečkovi, strýci a všem dalším osobám, a tak získali v tomto životě přízeň všech a po smrti v dalším životě věčné odpočinutí.?

O matce Františce se pak můžeme dočíst, že ?vychovávala Bernarda zvlášť pečlivě a starostlivě. Několikrát řekla, že měla těžké úzkostlivé pochyby z nejmenších opomenutí, neboť jí nebe dalo poznat, že by ho připravila o velkého světce.?

Následující úryvek nám dává nahlédnout, jak si mladý Bernard vedl ve škole. Byl velmi dochvilný, poslušný, dbal na časté přijímání svátostí smíření a eucharistie, vyhýbal se i lehkým prohřeškům a cvičil v ctnostech.

O Bernardově zbožnosti a úctě k eucharistii svědčí i jeho vlastní zápis, který popisuje vnitřní prožitky během prvních slibů: ?Když jsem začal číst formuli slibů, viděl jsem v Nejsvětější Svátosti samotného Ježíše, který mě poslouchal velmi přívětivě, jako soudce na svém trůnu. Na okamžik jsem zůstal jako bez sebe, když jsem viděl tak velký Majestát. Ale nebylo to zas tak dlouho, aby to někdo zpozoroval.? Okamžik přijímání pak byl pro Bernarda ?příčinou velké milující úcty a uctivé lásky?. Tehdy podle svých slov uslyšel Kristův hlas: ?Odedneška se s tebou co nejúžeji spojuji skrze lásku, kterou k tobě mám.?

Ve 23 letech začal Bernard studovat čtvrtý ročník teologie. Přestože neměl ještě věk, který by mu podle církevního práva dovoloval přijmout svěcení, požádali jeho představení o dispens, který by umožnil Bernardovi přijmout tuto svátost ještě během čtvrtého ročníku. Po svém kněžském svěcení sloužil svou první bohoslužbu ve škole sv. Ignáce ve Valladolidu. Ve 24 letech, několik měsíců po kněžském svěcení, však nečekaně onemocněl na tyfus a zemřel.

Historické pozadí a úcta k Ježíšově srdci

Ve Francii se začala šířit úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu především díky spisům sv. Markéty Marie Alacoque a jejího zpovědníka, jezuitského světce Klaudia Colombiéra. O důležitosti zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu svatá Markéta Marie Alacoque mimo jiné píše: ?? když jsme se zasvětili a zcela se oddali tomuto Srdci hodnému lásky, abychom ho uctívali a milovali všemi svými prostředky a zcela se mu odevzdali, on pak o nás pečuje a navzdory bouřím nás přivádí do přístavu spásy?.

V jednom dopise matce Saumaise svatá Markéta vyjadřuje Ježíšovo přání, aby se i francouzský král Ludvík XIV. zasvětil Nejsvětějšímu Srdci: ?Věčný Otec chtěl zadostiučinění za soužení a muka, které milováníhodné Srdce Božího Syna snášelo v domech vládnoucí elity, uprostřed ponížení a urážek svého utrpení. Chce upevnit svou moc na dvoře našeho velkého monarchy, kterého si přeje použít k vykonání tohoto záměru?? Francouzský král Ludvík XIV. však toto zasvěcení nevykonal. Teprve mnohem později jeden z jeho potomků, Ludvík XVI., učinil ve vězení slib, že zasvětí Božskému Srdci sebe, svou rodinu a celý svůj národ.

Vnuk Ludvíka XIV. španělský král Filip V. byl ovšem této úctě příznivě nakloněn. V jednom dopise datovaném 10. března 1727, požádal papeže Benedikta XIII. pro všechna svá království a državy o vlastní mši a oficium k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Je třeba dodat, že Filip byl tehdy králem Španělska, obou Sicílií, Jeruzaléma, ale pod jeho vládu spadala i celá tehdejší Španělská Amerika a Filipíny.

Úcta k Ježíšově srdci se stala důležitým pilířem i v Bernardově vnitřním životě, především v době jeho teologických studií. Právě to bude hlavním tématem další části tohoto článku. Věnovat se budeme také Bernardově dílu: během svého krátkého života po sobě totiž zanechal stovky dopisů a poznámek, které jsou dodnes cenným duchovním odkazem tohoto mladého jezuity.

Zdroj: www.bernardo-francisco-de-hoyos.info. Prošlo redakční úpravou.
Další část článku si lze přečíst ZDE.

 odeslat článek     vytisknout článek