Aktuality

Nový dokument představuje Ricciho, jezuitu v království draka

Režisér Kolndrekaj, který je autorem mnoha dalších dokumentů, vyjádřil rozdílnost kultur tak, že ve svém snímku střídá obrazy Číny a Itálie. Podle svých slov poznal osobnost Mattea Ricciho poprvé v roce 1976 během své cesty do Pekingu. Už tehdy se prý rozhodl, že tomuto velkému italskému misionáři věnuje jeden ze svých snímků. "Fascinuje mě postava misionáře a vědce, který vstoupil do vztahu mezi filozofií a východním myšlením," dodává dokumentarista.

Film vznikl při příležitosti blížících se oslav 400. výročí od úmrtí toho jezuity, které si připomeneme v příštím roce. Internacionalitu snímku potrhuje I fakt, že na vzniku filmu se spolupodílely různé subjekty a společnosti z Vatikánu, Itálie, Číny a Tchaj-wanu. Hudbu k filmu složil italský skladatel a držitel Oscara Stelvio Cipriani.

Na internetu jsou již k dispozici oficiální stránky dokumentárního snímku v italštině www.matteoricci.it, anglická a čínská verze se teprve připravuje. Kromě toho tvůrci nedávno zveřejnili i tři krátké ukázky na Youtube.

Prezentace ve Věčném městě

Ve svém projevu arcibiskup Celli zavzpomínal na svou první cestu do Číny, při které navštívil i hrob, na kterém je nápis Li Ma Dou. Právě toto jméno totiž Matteo Ricci od Číňanů dostal. Federico Lombardi se s posluchači trochu žertem podělil o dvě skrytá přání: dožít se blahořečení Mattea Ricciho a obrácení čínského premiéra na katolickou víru. Biskup Guiliodori, promotor oslav 400. výročí od Ricciho úmrtí, pak zdůraznil význam vědy v kulturní výměně.

Velvyslanec Čínské lidové republiky v Itálii Sun Yu Xi pak ve svém krátkém projevu ilustroval svou vlastní zkušeností popularitu Mattea Ricciho. Poprvé prý o něm slyšel už jako malý chlapec a dnes je přesvědčen, že postava slavného misionáře by mohla sehrát důležitou roli i při hledání cesty k urovnání vztahů mezi Čínou a Vatikánem. Velvyslanec posluchače nakonec informoval o tom, že pro výstavu Expo 2010 v Šanghaji se už nyní připravují různé projekty věnované právě velkému italskému jezuitovi.

Světec nebo heretik?

Mladý misionář si vyžádal dovolení čínských úřadů, aby se mohl vydat se do Šiuhingu. Místo jezuitské sutany si oblékl šedé roucho buddhistického kněze. Později však pochopil, že toto rozhodnutí nebylo nejšťastnější, a tak ještě před příjezdem do Pekingu zvolil oděv čínských učenců. Právě rozsáhlými znalostmi přírodních věd si získal sympatie i nejvyšších vrstev čínské společnosti. Jeho knihy byly vysoce ceněné a katechismus "Pravé učení o Pánu nebes" byl dokonce spolu se sedmi dalšími publikacemi přijat do kánonu klasické čínské literatury.

Matteo Ricci je na seznamu kandidátů blahořečení a papež Jan Pavel II. ho dal misionářům za vzor "inkulturace". Zdroj: Youtube

Ricci oplýval vědomostmi v matematice, geometrii, astronomii, geografii a praktické fyzice. Chtěl ovšem především vydávat svědectví o základní křesťanské pravdě víry, totiž že "Pán nebes" se v dějinách zjevil v Ježíši Kristu. Přestože evangelium o Ukřižovaném a Zmrtvýchvstalém přijala jen hrstka lidí, bylo v Číně na konci jeho života na 2500 křesťanů.

Ricciho se snažil pochopit čínskou mentalitu. Svůj životní styl přizpůsobil místním zvykům a projevoval úctu k vysoké čínské kultuře. Neodsuzoval ani jejich kult předků a uctívání Konfucia.

I po jeho smrti jezuité uznávali tradiční čínské obřady, jako např. kult předků, a využívali je ve svém misijním působení v Číně. Tím si ovšem získali mnoho nepřátel, především mezi misionáři z jiných řádů. Tak se rozpoutal neblahý spor o rity v roce 1742, který vyvrcholil tím, že bylo Římem užívání "čínských obřadů" zakázáno. Rostoucí evangelizační potenciál se tak promrhal a k rehabilitaci došlo bohužel příliš pozdě: až v roce 1940.

Dnes je P. Ricci dokonce na seznamu kandidátů blahořečení a papež Jan Pavel II. ho dal misionářům za vzor "inkulturace", tedy zakořenění křesťanského života do místní kultury.

Zdroj: RaVat, Fides. Více o osobnosti Mattea Ricciho na našich stránkách.

(red)

 odeslat článek     vytisknout článek